Nuclear doomsday. To je jedna ze zatím teoretických možností, jak se může stát Země minimálně neobyvatelnou. V horším případě je to vize, kdy skončí veškerý život, a spíše (snad) pouze jako sci-fi je to i varianta, kdy přestane existovat Země jako taková. Po covidu je to další bezprostřední připomínka pro nás Středoevropany, že naše životy jsou konečné a domnělá bezpečnost díky poloze naší republiky na mapě světa je výhradně iluzorní. Vlastně se nás v posledních měsících více než dotkla trojice typického kontextu pro humanitární katastrofu – epidemie, infekční choroby i válka. A v klimatické změně už roky žijeme. Nejsem specialista na nukleární zbraně. Takže čtu totéž, co jiný laik. Že snad Spojené státy disponují nukleárním arzenálem, který je více zaměřený na přesné ničení bez větších, tzv. kolaterálních škod včetně zbytečné radiace či radioaktivní kontaminace na řadu let. Rusko má prý protichůdnou strategii. To první má soudnému dni spíše předcházet, to druhé ho může způsobit.
Pro zachování duševního zdraví lze zatím spíše doufat, že by nukleární arzenál Ruska a taktika jeho použití soudný den nezpůsobily. Kdo se ale rád vyděsí, ten už si dávno přečetl účinky nejděsivější termonukleární zbraně, která byla kdy vyrobena. Bomba se jmenovala Car a nepřekvapuje, že to byli právě Rusové, kdo ji v roce 1961 odpálili nad testovací střelnicí v Nové zemi. Pokud jsme u toho zděšení, zadejte si „Tsar Bomba“ do aplikace Nukemap a odpalte si ji v libovolné lokalitě.
Ale dost o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
