Nechtěné početí

Když se dnes zeptáte mladých lidí, proč nechtějí nebo nemohou mít děti, podle různých průzkumů dostanete paletu odpovědí s několika společnými jmenovateli. Jedním z nejčastějších je, že jsou děti drahé. I v západní Evropě je nemalý počet z generace takzvaných sinkies z anglického „single income, no kids“. To je pár, který poskládá pouze jeden plnohodnotný příjem, a proto nemá na děti. Další argumenty jsou, že děti zejména u žen komplikují kariéru. Stále není standardem, že by na mateřské či rodičovské zůstávali otcové. Nemám mateřské pudy, nepatří do mého životního stylu nebo nepřeji svým dětem nejistou budoucnost. To je košatější argument než taktéž používané a prosté konstatování „děti nechci!“. Obavy o možném přenosu nemoci nebo obecně z toho, zda to potenciální rodiče vůbec zvládnou, patřily jistě i do generace našich babiček. Skeptik by prohlásil, že děti se nehodí vůbec a vejdou se všude. Pozoruhodná je však volba nemít děti z důvodu ochrany před přelidněním Země.

Osm miliard lidí na světě je už za rohem. Přestože se má podle některých predikcí asi v polovině tohoto století růst zastavit, ještě se budeme rozpínat. Možná, že jsou tyto čím dál hlasitější a zdá se i vážně míněné důvody prvními a zcela racionálními vlaštovkami, které mohou celosvětovou populaci snížit. Celoživotně je v Evropě bezdětná asi čtvrtina žen na jejím jihu. Před námi je Skandinávie, v České republice je to deset procent žen. Pro praktické naplnění veškerého odmítnutí existuje mimo jiné…