Kachna na lince Moskva–Budapešť

Začalo to nadějně. „Radši bych si nafackoval,“ odpověděl europoslanec za KDU-ČSL Tomáš Zdechovský na otázku České televize, co říká na postoj Viktora Orbána, tedy svého přítele, který nechce pomáhat Ukrajině v boji proti Rusku. Zdechovský prý musí „realisticky“ říct, že „Viktor se úplně změnil“, takže s ním „v případě ukrajinské krize vůbec“ v ničem nesouhlasí. Své emotivní prohlášení završil slovy: „Stydím se za maďarského premiéra, který nedodává zbraně a který není ochoten ani posílat přes svoje území zbraně na obranu Ukrajiny.“

Splést se může každý, ale aby prozření přineslo poučení, je třeba být k sobě upřímný. Viktor Orbán se nezměnil ani trochu. Už dvanáct let dostává svět dnes a denně důkazy, že Orbán v Budapešti osekává demokracii, v Bruselu napadá Evropskou unii a v Moskvě se klaní před Vladimirem Putinem. Jen pár dní před rozpoutáním války domluvil maďarský premiér u ruského diktátora ještě levnější plyn, aby to mohl využít před volbami. Řada českých politiků – v čele s Andrejem Babišem – vsadila na Orbánovu kartu, protože se jim líbila jeho národovecká politika. Tím ale posilovali Putinova emisara v jeho misi oslabování Evropské unie. Matematika byla a je jednoduchá: kdo podporoval Orbána, podporoval Putina.

Ve Francii minulý týden musel ze svého postu odejít šéf vojenské rozvědky, protože podcenil cíle Ruska a nevaroval vládu, že útok může opravdu nastat. Na rozdíl od amerických tajných služeb ty francouzské selhaly. V politice se za mylný odhad většinou nerezignuje, ale měli bychom v takovém případě požadovat nějakou sebereflexi. A ideálně i hledání cesty, jak podobné chyby neopakovat. Nesmyslné řeči, že se Orbán, Putin, Klaus, Zeman… změnili, slýcháme příliš často.

Kdyby se za podcenění vážného rizika odcházelo, nezůstal by na zdejší (ale bohužel ani na evropské) politické scéně kvůli Rusku téměř nikdo. I ti, kdo neměli k Putinovi blízko, nedělali nic, co by nás zbavovalo závislosti na jeho zemi. Je dobře, že se to pomalu mění, nicméně stále populárnější tvrzení, že země V4 byly vůči Rusku obezřetnější než Západ, je prostě nesmysl. A nešlo jen o levici či Putinova nejaktivnějšího zástupce v Česku Miloše Zemana. Už Petr Nečas při návštěvě Ruska v roce 2012 víceméně říkal, že obchod je vše: „Módní politické projevy, jako je podpora ruské skupiny Pussy Riot či dalajlamy, škodí českému exportu,“ řekl tehdy doslova. A nelišil se od řady evropských kolegů.

Před lety jsem se na obědě s několika západními diplomaty zeptal, proč jejich země tak podceňují Rusko. Překvapivě mi víceméně dávali za pravdu, ale opakovali jeden argument, který nešlo snadno přejít: „Pokud Rusku podlézají země, jež dříve spadaly do sféry vlivu Moskvy, opravdu čekáte, že budou země, které tam nepatřily, dělat práci za vás? Jak mají svým voličům vysvětlit, že je Rusko nebezpečné, když si to nemyslí ti, které Moskva čtyřicet let okupovala a s Ruskem dnes téměř sousedí?“ Tady si západ, střed a východ Evropy nemá moc co vyčítat. Zaspali všichni.

Asi hned nevymyslíme, jak zlepšit zdejší obezřetnost vůči Orbánům či Putinům, ale aspoň na jednom léty prověřeném pravidle bychom se mohli shodnout: Když něco vypadá, plave a kváká jako kachna, bude to patrně kachna.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři, inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor