O co jim tedy jde?
Západ může brzy litovat, že k zastavení ruských běsů neudělal víc
Ruská válka na Ukrajině pokračuje a konsternovaný svět sleduje přibývající množství zabitých civilistů a zničených měst. Celá ničivost téhle války nám ale dojde až později. Pravděpodobně bude natolik obrovská, že se začne mluvit o dvou érách Evropy – jedné před válkou na Ukrajině a druhé po ní. Povelem k nevyprovokované válce totiž Evropa začala být opět prostorem bezohledné konfrontace a slovo nepřítel či hrozba dostalo po mnoha letech hmatatelnou podobu. Končí dosavadní pojetí bezpečnosti, jak jsme jej poznali od zániku Sovětského svazu. Evropské státy včetně Česka ztratily jistotu, že na ně nikdo nebude vojensky útočit a brát jim jejich životní perspektivu.
Ani po více než dvou týdnech nevíme, kam útok Ruska míří a jak se mu lze ubránit.
Motivací přitom není jen obvyklá snaha zabrat sousední zemi, oslabit její vojenskou sílu, získat víc moci, surovinové zdroje a podobně. Pokud platí, že jde o útok na Západ a jeho hodnoty, jak se už v prvních dnech války říkalo, pak je to na první pohled iracionální útok na velmi bohatý, a přitom přátelsky kooperativní region, který je podle dostupné teorie výhodné mít ve svém sousedství a na své straně. Rusko ale tohle ignoruje a my ani po více než dvou týdnech nevíme, kam jeho útok přesně míří a jak se mu lze ubránit. Západní veřejnost řeší, jestli je muž, který to rozpoutal, psychicky zdravý. Pokud je, musí mít jeho válka nějaké racionální směřování. My však pořád nevíme jaké.
Jenom herečka…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu