Architektka Alena Šrámková zemřela minulý čtvrtek ve dvaadevadesáti letech. Svou práci ovšem uzavřela teprve nedávno, ještě v devadesáti chodila na stavbu a v roce 2019 dostala cenu Grand Prix Architektů za bytový komplex Corso Řevnice – navrhla ho spolu s kolegy Lukášem Ehlem a Tomášem Koumarem. Pracovala sedmdesát let, pilně a vehementně. Chtěla, aby její „baráky“ na lidi působily, aby nezestárly a vydržely pokud možno navždy. Už teď se mnohé z nich staly samozřejmou součástí Prahy.
Alena, rozená Cafourková, žila jako dítě s rodiči v Bratislavě. Byla talentovaná – už v deseti nastoupila na gymnázium, závodně lyžovala a hrála volejbal. Po maturitě se vyučila truhlářství, pak v Bratislavě nastoupila na fakultu architektury. Bylo to na začátku padesátých let a na jednom politickém školení se seznámila s mladým architektem Janem Šrámkem. „Moc se mi líbil. On byl hrozně noblesní a rozuměl věcem víc než já,“ vzpomínala v rozhlasovém pořadu Osudy. Viděli se prý jen dvacetkrát – a byla svatba. Měli syna Michala a dceru Magdalenu, oba jsou architekti.
První realizovanou stavbou Aleny Šrámkové byl v polovině šedesátých let motel Stop, dnes hotel Golf v pražském Motole – jeho modernistický šarm už však zmizel pod zelenobílým nátěrem. Alena Šrámková pracovala v té době ve státním projektovém ústavu a její návrhy povětšinou končily v šuplíku. S Janem Šrámkem ovšem po večerech pracovali na soutěžích – až vyhráli. V týmu s Janem Bočanem získali zakázku na novou halu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
