Česká myšlenka

Říká se, že národy se udržují idejemi, na kterých vznikly. Česko si jednu takovou silnou zvolilo na začátku devadesátých let. Při jejím vymýšlení se opíralo o zkušenost z právě minulé doby nesvobody, během které nám řada států opakovaně a velkoryse pomáhala – ať už přátelským přijetím občanů prchajících odtud před komunisty či materiální a ideovou podporou těch, kteří se rozhodli zůstat a rebelovat proti totalitnímu režimu doma. První polistopadový prezident Václav Havel proto rozhodl, že máme co oplácet, a tak jsme se už jako svobodná společnost začali více zaměřovat na ty, kteří na rozdíl od nás takové štěstí neměli.

Podali jsme pomocnou ruku především stíhaným a pronásledovaným v diktátorsky sevřené Kubě a Barmě, s jejíž vůdkyní opozice, legendární disidentkou a nositelkou Nobelovy ceny za mír, Do Aun Schan Su Ťij pojil Havla přátelský vztah. Po Havlově odchodu z funkce ovšem politika podpory lidských práv postupně oslabovala a přednost dostávala tzv. ekonomická diplomacie, což byla ve zdejším pojetí často jen zástěrka pro to, aby si někteří politici a s nimi spojení lobbisté osobně co nejvíc přilepšili.

Posilování tohoto přístupu pomohla smrt kubánského diktátora Fidela Castra a nástup dlouhodobě vězněné Su Ťij do čela země. Zdálo se, že důvody k pomoci a podpoře aspoň v těchto případech mizí. Byla to však jen iluze. V případě Barmy je nejpozději od letošního března jasné, že křehký přechod ke svobodné společnosti se zásadně zadrhl a armáda se s ním nehodlá smířit. Demokraticky zvolení reprezentanti včetně Su Ťij zmizeli v internaci a během protestů občanské společnosti vojáci povraždili mnoho lidí. Nyní můžeme sledovat další kolo represí, když soud kontrolovaný generály vyměřil Su Ťij čtyřletý – později na dva roky snížený – trest za údajné podněcování k násilí a „porušení protikoronavirových opatření“.

Jde o politický proces s cílem vyslat společnosti jasný vzkaz: znovu už svobodu nedovolíme. Ve stejné době se dostává v Praze k moci nová vláda, některé v ní zastoupené strany se k havlovské politice lidských práv v opozici hlásily, nyní tedy budou mít šanci ukázat i konkrétní kroky. Kromě podpory lidí a občanských institucí, které bojují proti juntě, můžeme být aktivní i na evropské půdě. Jde například prosazovat přísnější sankce vůči režimu, jak ale upozorňuje největší tuzemský znalec Barmy Igor Blaževič, neměly by mířit jen proti osobám generálů a šéfů junty, ale i proti ekonomickým společnostem vlastněným a řízeným barmskou armádou, které jsou pro ni obrovským zdrojem příjmů.

A jedna velká výzva v souvislosti s Barmou je tu i pro eurokomisařku za Česko Věru Jourovou, do jejíhož portfolia patří boj proti dezinformacím. Ty v Barmě pomáhala kvůli svému ekonomickému profitu ve velkém šířit sociální síť Facebook, včetně výzev k etnickému násilí. Takovému chování Facebooku je potřeba jednou provždy zabránit. Su Ťij a všichni svobodomyslní Barmánci by měli od Čechů znovu plně pocítit závan v minulosti trochu opuštěné, ale stále nosné české myšlenky, že na ně nejen myslíme, ale hlavně, že je v tom nenecháváme.

Vážené čtenářky a čtenáři, dobré čtení vám přeje

Ondřej Kundra

zástupce šéfredaktora