Kompromisy, kompromisy, kompromisy

Jen několik týdnů po tragickém pádu Afghánistánu se něco důležitého odehrálo v jiné zemi, v níž Spojené státy v uplynulých dvou dekádách rozehrály velký experiment budování nové společnosti: v Iráku proběhly volby a byly v podstatě svobodné a spravedlivé. Za předpokladu, že z voleb vzejde nová vláda, se bude jednat o šesté poklidné předání moci od roku 2004. Irácké volby znamenají skutečný pokrok, i když byla účast rekordně nízká. Významný irácký představitel mi je vlastně popsal jako „politické zemětřesení“.

Irácký demokratický systém přetrvává 18 let od americké invaze, jež nejdříve uvrhla celou oblast do chaosu a způsobila občanskou válku i vzestup Islámského státu. Volby se od té doby staly běžnou praxí. Politické strany spolu soupeří a smlouvají. Do jisté míry dokonce existují názorově rozrůzněná média a stále sebevědomější soudní moc (ta není úplně svobodná a nezávislá podle západních standardů, vykazuje ale pokroky). Například volební komise, složená ze soudců, se ukazuje být pozoruhodně nestranná a výkonná.

Zmíněný významný irácký představitel popsal volby jako politické zemětřesení, protože jsou podle něj „porážkou milicí a vítězstvím iráckého státu“. V Iráku se totiž po americké invazi v roce 2003 rozpadla armáda a hlavní političtí aktéři a strany reagovali vytvořením vlastních ozbrojených jednotek. Šíitské milice časem získaly velkou sílu – obzvlášť když byly povolány k boji proti Islámskému státu – a vytvořily jakýsi paralelní stát. Mnohé z nich měly těsné…