Kultura/mix

DĚLNÍCI KULTURY

Po konci první světové války se na konferenci ve Versailles vítězné mocnosti dohodly, jak si rozdělí kolonie poraženého Německého císařství. Africké Togo, kterému se tehdy říkalo Togoland, připadlo Francii a Británii. Nemuselo tomu tak být, kdyby měl český cestovatel Jan Havlasa silnější hlas. V roce 1919 mu vyšla knížka České kolonie zámořské, v níž narýsoval myšlenku vytvořit z Toga první a jedinou kolonii čerstvě založeného Československa. Zajistit, aby se spojené národy Čechů, Slováků a Rusínů rozšířily i o Tožany, měly československé legie vracející se z Ruska přes oceán do vlasti.

Plánovaná Československá kolonie Togo měla mladé republice přinést nemalé výhody. Dovážela by se z ní káva, vzácné kovy, možná i ropa, pokud by se v Togu postavily filiálky československých továren, byla by pro ně zajištěna levná pracovní síla. To všechno měl Jan Havlasa v hlavě, naštěstí to ale dopadlo jinak, čili jsme si „neodnesli žádné trauma, se kterým se dnes musíme vyrovnávat“, jak se říká ve hře Vzpomínky na Togoland, čerstvě odpremiérované v pražském divadle Alfred ve dvoře.

Inscenace skupiny Handa Gote research & development si hraje s představou, jaké by to bylo ohlížet se po sto letech za historií Československého Toga. Jak už je pro skupinu typické, divákům předkládá množství „archivních“ materiálů, na nichž demonstruje hypotetický příběh jedné daleké země, od dobových filmových týdeníků přes fotografie, knihy až po hudební…