Uznávaná finská prozaička Katja Kettu (1978) stvořila ve Vlčí růži svou nejambicióznější i nejproblematičtější prózu. Poté co dva romány rámovala reáliemi nacismu a stalinismu, přesouvá se spisovatelka a filmová producentka k aktuálnějším událostem a za oceán, do pozapomenuté kapitoly amerických dějin. Vlčí růže je zasazená do prostředí indiánské rezervace Font du Lac v Minnesotě, nicméně svět, který autorka vytváří, nese všechny podstatné rysy její dosavadní tvorby.
Hlavní hrdinka a vypravěčka Lempi pochází ze smíšeného manželství finského přistěhovalce a indiánky z kmene Odžibvejů a s předchozími protagonistkami Katji Kettu ji spojuje bytostné outsiderství a potlačená erotická smyslnost, která dříme pod nenápadným zevnějškem. Lempina rodina je jakýsi modelový spletenec sociálních procesů, které se dotýkají amerických minorit. Proplétá se v ní bouřlivá odborářská tradice a socialistické revolucionářství s hnutím za osvobození indiánů, jež mělo některými projevy blízko k Černým panterům.
Vlčí růže je utkaná ze dvou hlavních linií. V ústřední ze současnosti se hrdinka vrací za nemocným otcem Ettuem po letech strávených v nedefinovaném spirituálním ústraní (zjevně sektě), v té druhé skrze dopisy zmizelé matky poznává detaily svého dětství v sedmdesátých letech. Kettu se pokouší dialogicky skládat plastický obraz jedné rodiny i celé komunity, která byla po desetiletích útlaku a brutální sociální eugeniky dotlačená až do krajnosti. Kmenová…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
