Staří známí, naposledy

Donald Tusk se předminulou sobotu vrátil do polské politiky a prokázal existenci jevu, o kterém posledních sedm let (jež polský expremiér strávil v Bruselu) spekulovali politologové, žurnalisté i samotní politici – Tuskova efektu. V uplynulém týdnu se projevil následovně: zprávy na veřejnoprávní televizi TVP, hlavním kanále vládní propagandy, jeho jméno zmínily stotřicetkrát během tří dnů, vždy v negativních souvislostech. Velká část Tuskových spolustraníků z aktuálně opoziční Občanské platformy (PO) propadla nadšení. Novinářům říkali věty jako „král se vrátil“. Zareagovali i voliči. V rychloprůzkumu vyskočila popularita PO o pět procentních bodů a zase je z ní nejsilnější opoziční strana.

Důležitá otázka samozřejmě zní, zda návrat bývalého premiéra do čela platformy způsobí jen krátkodobý poryv, nebo skutečně zvrtne poměr sil v polské politice a za necelé dva roky a půl se moc přesune do opozičních rukou. Obě možnosti jsou teď stejně pravděpodobné.

Starý i dobrý?

Občanská platforma, kterou Tusk zakládal a s níž v letech 2007–2014 zemi vládl, se momentálně trápí. Strana zvyklá vládnout není ani dlouhodobě nejsilnější opoziční síla. To je podle voličské popularity uskupení Polsko 2050 umírněného politického nováčka Szymona Hołowni. Tusk podle vlastních slov přijíždí „zachránit svou stranu i polskou demokracii“ a stal se provizorním, pověřeným šéfem strany. Nahradil nevýrazného a nejistého Boryse Budku.

Přinejmenším na pohled je změna zřejmá. V čele platformy…