Ať se neomlouvají, ať radši napíší paměti

1. Které zvíře je podle vás nejvíc „politické“ a proč?

Třeba arktický plankton – „nechte mě v klidu žít a vyrobím kyslík pro půl planety“?

2. Který politický okamžik vás formoval? (Kromě sametové revoluce)

Postupné zjišťování v osmdesátých (tedy mých teenagerských) letech, kolik toho režim tají o šedesátých letech a své minulosti vůbec.  Chodit na „studijní“ projekce trezorových filmů jako O slavnosti a hostech nebo Případ pro začínajícího kata bylo posilující i k vzteku.

3. Jaká je vaše první vzpomínka na politiku?

Učil jsem se francouzsky, ti nejlepší v testech měli jet do Francie na tábor. Výsledky testů nám nikdy nikdo neukázal a jely pionýrské děti prominentů: v nějakých jedenácti mě strašně překvapilo, že se toto opravdu děje.

4. Kdy a proč jste plakal kvůli politice?

Já moc nebrečím. Stýskalo se mi po mámě, když byla v mých pěti letech přes čtvrt roku ve vazbě. Volební úspěchy Zemana, Babiše, Okamury atd. mi trpce připomínají, v jaké společnosti žiju – a že žádnou jinou tady nemám. Ale emoce jsou v politice tak zneužívaná věc, že je tam moc nepouštím.

5. Které vaše přesvědčení se nesnese se společenskými konvencemi?

Těch je! Třeba: Zřejmá popmusic by neměla dostávat granty. Nebo ať je dostává i Kočka na matějskou.

6. Kdy jste poprvé…