Kreslit budoucnost

Jedním z opakujících se vysvětlení, proč současný neoliberální ekonomický systém navzdory svým environmentálním, sociálním, a tím pádem i politickým dopadům nadále žije a zjevně prospívá, bývá politická nemohoucnost národních států i mezinárodních aliancí jako OSN nebo Evropská unie tváří v tvář globalizované, přetékavé a v posledku mocnější ekonomice. Moc je prostě tam, kde jsou peníze. Je potom svůdné tuto společenskou paralýzu, kdy se politika smrskla na udržování statu quo, čili kurzu směřujícího sice vzhůru, ale pořád ke klimatické a sociální katastrofě, svádět na nedostatek politické a ekonomické imaginace. Stačí však otevřít libovolné médium, které nerezignovalo na vědecké poznání, statistiku a elementární lidskou solidaritu, a ukáže se, že alternativního a progresivního ekonomického myšlení ve společnosti cirkuluje spousta. Co chybí, je ta správná metafora, správný symbol a příslib, s nímž by se šlo identifikovat a vzít si jej za svůj cíl.

Tak by se dalo shrnout poselství a zároveň ambice jednoho z nejúspěšnějších ekonomických titulů posledních let, Ekonomie koblihy od britské ekonomky Kate Raworth. Titulní pečivo odkazuje ke tvaru amerického donutu, sladkého okruží, které by mělo být cílem lidstva: vevnitř i vně koblihy číhá nebezpečné prázdno. Menší a vnitřní kružnice pro Raworth představuje hranici důstojného života, vnější strana koblihy pak reprezentuje přírodní limity lidské aktivity. Ekonomika by se na jedné straně měla starat, aby mohl každý…