Chápete odečítání pod sebe?

Kde se vzal nápad točit matematiku na video?

Byla to náhoda. Po škole jsem soukromě doučoval, nejdřív jeden na jednoho, pak přišla od jedné vzdělávací agentury nabídka na přípravný kurz k maturitě pro víc studentů. Jenže v tom čase, co jsme měli, nešlo všechnu látku naživo stihnout. A tak jsem jim začal natáčet videa a věšet je na YouTube, kde je postupně začali objevovat i cizí lidé.

Vzpomínáte, co jste natočil jako první?

To se můžeme podívat… Graf lineárních funkcí, leden 2013.

Přišel jste na to, proč právě vaše videa měla ohlas?

Hodně asi pomohlo, že jsem byl v Česku první nebo jeden z prvních. A že jsem měl trénink z doučování, kdy vás lidé platí za to, že je fakt něco naučíte – ne jen že učíte. Prý ze mě jde i příjemná energie. Je vidět, jak mě matika baví. Zpětně vzato mi asi hodně prospělo i to, že jsem si nikdy na nic nehrál a nic moc nearanžoval. Točil jsem prostě sám sebe.

Kdy a jak nastal ten zlom, že jste začal on-line vydělávat?

Byla to nutnost. Narodila se nám dcera a já už nemohl trávit natáčením šest hodin denně jen tak, aniž bych z toho něco měl.

Jak takový byznys funguje? Co je váš bestseller?

Funguje to jednoduše – vedle videí, co dávám zdarma na YouTube, dělám ucelené placené kurzy, které vás připraví na konkrétní zkoušky. Bestsellery, jak říkáte, jsou přípravy na přijímačky, na maturitu nebo na vysokoškolské zkoušky. Záleží na tom, jaká je právě sezona.

Váš byznys žije asi hodně z toho, že výuka matematiky – jak jste říkal předloni na DVTV – v Česku „principiálně není dobrá“. Pořád si to myslíte?

Já bych určitě nerad, aby to vyznělo paušálně. Že všichni matikáři jsou blbí. To vůbec ne, plno matikářů učí skvěle. Ale obecně platí, co jsem řekl. Zdejší úroveň výuky matematiky není ideální.

Proč si to myslíte?

Začněme třeba u toho, kolik studentů si matiku zvolí jako maturitní předmět. Mají volbu mezi matematikou a angličtinou, ale matematiku si jich vybere mnohem míň. Přitom z angličtiny musí dělat didaktický test, psát esej a pak ještě absolvovat ústní zkoušku. Maturita z matematiky je lehká – a stejně si ji vybere málokdo. Ale hlavní věc, proč si myslím, že můžu něco soudit, je moje osobní zkušenost s tisíci a tisíci teenagery, kterým jsem před jejich maturitou pomáhal. Tím jsem poznal výsledky práce některých učitelů na vlastní oči.

Nemáte trochu vychýlený pohled kvůli tomu, že k vám na doučování přijdou spíš žáci špatných učitelů? A naopak žáky těch dobrých nevidíte?

Ano, to je určitě pravda. Ale i tak té bídy vidím až moc. Můžu vám říct také jinou vlastní zkušenost. Před třemi lety jsem začal učit i normálně ve třídě na gymplu, ale vyloženě z nutnosti. S paní ředitelkou jsem se seznámil dávno předtím, až po letech mi volala, že se mluví o povinné státní maturitě z matematiky a že potřebuje někoho, kdo by výuku matematiky na její škole zreformoval. To mimo jiné obnášelo najít dobré učitele. A těch je zkrátka málo. Hledali jsme půl roku, až jsem nakonec jeden ročník vzal sám.

Nemůže to být tím, že už máte profesionální deformaci a přehnané nároky?

Jak jsem říkal, plno matikářů učí skvěle. Ale za tu dobu, kdy jsme vybírali učitele, jsem na pohovoru viděl spoustu adeptů. A to občas opravdu nevěříte, kdo má vůbec tu drzost chtít učit. Podotýkám, že nešlo o nepedagogy či absolventy, ale o lidi třeba s dvacetiletou praxí. Volba byla zkrátka taková, že buď budete mít špatné učitele, nebo žádné. A tomu, myslím, čelí ředitelé škol všude možně. Naše škola je soukromá, na státních to může být ještě horší.