Vyšinutí (nejen) z větné vazby

Tentokrát bychom rádi upozornili laskavé čtenáře na jedno z jazykových faux pas, které do spisovné češtiny rozhodně nepatří, přesto se zejména v mluveném projevu hojně vyskytuje. Jde o vyšinutí z větné vazby neboli anakolut.

Pojem anakolut je odvozen z řeckého anakólouthos (tj. nesouvislý), vznikl spojením předpony an (= ne) a přídavného jména akólouthos (tj. souvislý, příslušný). Tento jazykovědný termín označuje jev, kdy další část věty nenavazuje syntakticky správně na předcházející část, což pak vede ke gramatické nesprávnosti věty či souvětí.

Například: „Kdo přijde pozdě, nic mu nedají.“ Tato věta nedává smysl, protože říká: „Opozdilec nic mu nedají.“ Správně by to tedy mělo být takto: „Tomu, kdo přijde pozdě, nic nedají“ nebo „Kdo přijde pozdě, nic nedostane“.

Anebo jiný příklad: „Turista, když nedává pozor, hned ho někdo okrade.“ (Správně: „Když turista nedává pozor, hned ho někdo okrade“ nebo „Turista, který nedává pozor, se hned stane obětí krádeže“.)

Anakolut je typický jev zvláště pro neformální rozhovory, kdy mluvčí větu začne gramaticky správně, ale potom chce něco zdůraznit či zpřesnit, tím ztratí nit, zamotá se a přejde k jiné vazbě, která na tu původní nenavazuje. Větu tak nedokončí v té podobě, v níž ji začal.

Pokud spojíme dvě odlišné vazby, věta pak nedrží pohromadě a rozpadá se. Dochází k tomu hlavně v dlouhých, komplikovaných souvětích, když mluvčí nemá řeč předem připravenou, spěchá nebo pokud vkládá do sdělení emoce.

…