Na Dušičky měl jsem telesen

Dušičky jsou vzpomínkou na zesnulé. První listopadová noc byla podle Keltů čas, kdy se duše zesnulých vrací domů. Cestu do podsvětí jim příbuzní naopak značí svítilnami z vydlabaných řep. A na vlastní ochranu před zlými duchy se převlékají do hadrů a malují si obličeje. To zřejmě byla taková primitivní prevence před tím, abychom do záhrobí za zemřelými nezahučeli příliš brzy. Otočím listem v kalendáři na stěně. Ten mi hlásí, že nastal čas zajít na hroby. To znám, rodiče tam chodí od nepaměti. Mně se na hřbitovy nikdy nechtělo. Snad to není výmluva a nerouhám se, když mrtvé uctím raději vzpomínkou a v jiný den než na Dušičky umetenou žulou. Čeho si ale vůbec nevšimnu, že kdesi mezi jedničkou a nulou mé elektronické zdravotní knížky to ve virtuálním kalendáři „zašramotí“. Právě tohle datum spustí algoritmus, který reaguje na má osobní data.

Přesně před rokem jsem dostal druhou dávku vakcíny proti klíšťové encefalitidě. Člen mobilní vakcinační jednotky sejmul čárový kód na krabičce a ten se propsal do mého zdravotního záznamu. To celé na pozadí družného hovoru o počasí. Záznam se uložil, aby přesně za 365 dní spustil následující kaskádu. Algoritmus mé elektronické zdravotní knížky zavolal do mé ledničky. Ta kromě položek běžné potravinové konzumace zařadila na seznam i vakcínu poté, co optimalizovala svou skladovou teplotu v sektoru určeném pro léky. Výsledný nákupní seznam obdržel tentokrát nejen Rohlík.cz, ale také můj účet na Pilulka.cz. Jejich robot objednal a obratem…