Kdy psát jakoby a kdy jako by

Dělal jakoby nic.“ Ale: „Dělal, jako by se nic nestalo.“ Tyto věty mají stejný význam, liší se však tvarem spojky: „jakoby“ a „jako by“. Jaký je mezi nimi rozdíl?

Oba výrazy jsou si významově velmi blízké, vyjadřují podobnost či přibližnost. Spojku „jako by“ používáme ve významu „jako kdyby“, přičemž její druhá část – „by“ – je součástí slovesného tvaru, tedy podmiňovacího způsobu: „Dítě spí, jako by ho do vody hodili.“ „Hleděla na svého přítele, jako by jej nepoznávala.“ „Tváří se, jako by mu to tu patřilo.“

Tam, kde nemůžeme dosadit „jako kdyby“, uplatníme jednoslovný tvar „jakoby“. „By“ v tomto případě není součástí slovesného tvaru. „Jakoby“ vyjadřuje určitou míru nejasnosti, nejistoty nebo přirovnání či zdánlivost, používá se ve spojení se slovesy v oznamovacím způsobu: „Chová se jakoby dospěle, ale je to ještě dítě.“ „Při chůzi se jakoby vznášel.“ „Citlivého tématu se při hovoru s matkou dotkl jakoby omylem.“ „Tvářil se jakoby lhostejně.“ Může jít také o předstírání: „Zítra večer jdu jakoby s kamarádkou do divadla.“ (Ve skutečnosti ale strávím večer s přítelem.)

Spojka „jakoby“ se však mnohdy vkrádá i do vět, kde nenese žádný význam a působí tam nadbytečně jako slovní vata. Nebo ji mluvčí použije jako náhradu, když ho zrovna nenapadá vhodné slovo, protože nemá dostatečnou slovní zásobu. Někdy jde přímo o jazykovou epidemii a děje se tak především v ústním nespisovném projevu: „Já jsem tam jakoby naběhl, von mi jakoby přihrál a já jsem jakoby kopl a vono to tam…