Jourová: Unie žila v představě, že právní stát funguje jako perpetuum mobile

Česká republika vede spor s Evropskou komisí kvůli střetu zájmů ve vztahu k čerpání evropských dotací. Ve vaší zprávě o právním státu se konfliktu zájmů také věnujete. Nikde tu ale není zmínka o tom, že řízení se týká čerpání dotací společnostmi patřícími do svěřenského fondu českého premiéra. Opět: proč?

Ta zpráva jde po systému. Konstatuje se, že existuje zákon o střetu zájmů, že existuje evropská legislativa, že stát se s tím vypořádává tím či oním způsobem a momentálně stále probíhá vyšetřování v jednom významném případu. My zásadně nechodíme do individuálních a živých kauz. V žádné z těch zpráv nenajdete jmenování individuálních případů nebo konkrétních jmen.

Podle vyjádření řady právníků a také opozice však nebyla situace v Česku ve vaší zprávě popsána správnými slovy, právě proto, že se nezmiňuje role aktuálního předsedy vlády a to, že z konfliktu zájmů se stal, podle těchto hlasů, systémový problém. Jaký je váš komentář?

Chápu, že to opozici v Česku chybělo. Ale, a to už se opakuju, ta zpráva se drží obecných konstatování, protože musí, neboť popisuje systém. Přidám jen jeden komentář: V Maďarsku dlouhodobě pozorujeme narušení rovnováhy mezi jednotlivými institucemi státu a vychýlení moci jasně ve prospěch exekutivy. Podobný systémový problém v Česku není.

Zpráva o stavu právního státu v zemích EU je prvním klíčovým dokumentem vašeho druhého mandátu v komisi. Nevyplývá z ní však žádný následný krok. Co s ní teď bude?

Já ji vnímám jako pozvánku k dialogu s jednotlivými státy o těch kritických momentech. A to i ve světle toho, že EU může přispět na tu či onu reformu. Pokud například vidím, že v nějaké zemi je důvěra lidí v justici okolo třiceti procent, což je strašně málo, tak je to dost často kvůli tomu, že soudy nestíhají, protože fungují na staromódních metodách, nebo nemají dost lidí. Tady EU může pomoct, třeba finančně a technicky s digitalizací justice. Ten dialog s prvními pěti státy začne ještě teď na podzim a Česko bude, kvůli abecednímu pořadí, mezi nimi.

Proč se vůbec komise rozhodla podívat na stav právního státu v EU? Země, které vstoupily do Unie po roce 1995, z něj přece musely udělat „zkoušku“ během přístupových rozhovorů.

Unie a komise žily v naivní představě, že právní stát funguje jako perpetuum mobile a není potřeba ho hlídat, pečovat o něj. Prostě jednou se nastaví a jede. Ale ono to tak není. Zažili jsme několik nepříjemných překvapení. Budíčkem bylo přijetí nového zákona o Ústavním soudu v Polsku v prosinci 2015, de facto přes noc, který obměnil část členů soudu a podřídil ho politické moci. V momentu, kdy se kumulují podobná překvapení, si řeknete, že Unie asi něco zanedbala.

Polské útoky na soudce nebo maďarské na média se dějí proto, že Unie něco zanedbala?

To zřejmě ne, ale zjistili jsme na úrovni komise, že chápání právního státu je v každé zemi jiné. Proto jsme se rozhodli posílit tuhle preventivní stránku. Zpřesnili jsme definici právního státu na základě verdiktů Soudního dvora EU a teď si budeme s vládami znovu ujasňovat, jak ho udržovat.

Bude k tomu vůle ze strany vlád?

Doufám v to. Letos v únoru se minimálně všechny státy shodly na stejných kritériích, jak právní stát hodno-
tit – že nás bude zajímat stav justice, médií, potírání korupce a celkového nastavení mocenských vah a protiváh v každé zemi. Výsledkem té shody je moje zpráva.

Je nějaký podstatný rozdíl v chápání právního státu mezi západní a východní Evropou?

To je otázka, která mi tu občas způsobuje bezesné noci. Zrovna čtu knížku od Tonyho Judta Velká iluze? a tam je úžasná kapitola o tom, že máme několik různých Evrop. A já, jak jsem i z donucení pozorný pozorovatel toho, jak funguje východ a jak reaguje západ, musím říct, že rozdíly opravdu jsou.

Jaký je ten hlavní ve vztahu k právnímu státu?

Mám pocit, že část společnosti u nás ve střední a východní Evropě se ráda upíná k tomu, že se o ně postará nějaká silná ruka typu Viktora Orbána, a oni jsou pak mnohem více ochotní se té silné ruce podřídit než lidé na západě, odevzdat jí klíče nejen od svého domu, ale také od sousedova – čímž narážím na občasné nepochopení ve střední a východní Evropě, proč jsou v právním státě důležité nezávislé soudy a nezávislá média, které mají vládci se silnou rukou tendenci umlčovat.