Jsme v pohodě. Nebo spíš ne?

Britský premiér se zavlní v bocích do rytmu diska a s rukama nad hlavou se protancuje po schodech v londýnské Downing Street číslo 10. Píše se rok 2003 a na tradiční adrese ministerských předsedů právě sídlí podruhé do funkce zvolený Tony Blair. Sympaticky rošťáckým tanečníkem, který vnáší do vážného sídla lehkost, nicméně není tehdejší lídr labouristů, ale jeho filmové alter ego s tváří populárního Hugha Granta ve filmu Láska nebeská. Ještě jedna scéna z filmu je podobně ikonická a podobně se vryla do paměti publika. Bezprostředně před tím, než se roztančí, se premiér vzepře arogantnímu americkému prezidentovi. „Můžeme být malá země, ale jsme také skvělou zemí, zemí Shakespeara, Churchilla, Beatles, Conneryho, pravačky Davida Beckhama,“ vypočítává v proslovu, kterým dává najevo, že se nenechá šikanovat silnějším politickým partnerem.

Plamennou filmovou řeč si v uplynulých dekádách opakovaně vypůjčovali ostrovní politici jako ideální zkratku. Citoval ji Blair, stejně jako jeho nástupce David Cameron, když v roce 2013 během summitu G20 vzkazoval rozpínavému Rusku, že Británie je rozhodně víc než jen „ostrůvek, který nikdo neposlouchá“. K Lásce nebeské se vrátil ostatně i sám Grant během loňských voleb, když obcházel britské domácnosti a snažil se přesvědčit nerozhodné voliče, aby šli hlasovat proti brexitu.

Žádný jiný současný britský herec nezhmotňoval během své kariéry tak silně fantazie nemalé části…