Shlédnout, či zhlédnout?

Bude tam „s“. Nebo raději „z“? Tak tady už jde skutečně do tuhého. Rozlišování předložek „s“ a „z“ zvládne skoro každý, ale co si počít, pokud jsou písmena „s“ a „z“ na začátku slov? Začněme pěkně zlehka. Pravidla pro psaní předložek „s“ a „z“ jsou jasná, a je tedy třeba si je zapamatovat. Předložka „z“ se pojí výhradně s druhým pádem: „Odcházeli jsme z kina v dobré náladě.“ „Mám z tebe radost.“ Předložku „s“ píšeme především ve spojení se sedmým pádem: „Dali jsme si nudle s mákem.“ „S tím na mě nechoď.“ Lze ji ale použít i s druhým pádem, když chceme vyjádřit pohyb z povrchu dolů nebo z povrchu pryč, je to však velmi zastaralé, například: „Smetla drobky se stolu.“ Zajímavé je, že předložka „s“ se původně pojila i se čtvrtým pádem, dodnes se tak zachovala sousloví „kdo s koho“ či „být s to“.

Teď přijde to složitější – předpony. Předponu „s“ použijeme u slov ve významu směřování dohromady („shrabat“, „sbalit“), zmenšení objemu, až zániku („scvrknout se“, „shnít“, „shořet“) nebo pohybu shora dolů či z povrchu pryč („spadnout“, „skácet“, „smazat“). Hláskou „s“ začínají i některá další slova: „strávit“, „stěžovat si“, „shora“, „stěží“, „scestný“ atd. Předponu „z“ píšeme, když tvoříme dokonavá slovesa z nedokonavých („zbarvit“, „ztrestat“) nebo dokonavá slovesa od podstatných či přídavných jmen („zocelit“, „zdůvodnit“, „zpestřit“). Existuje ale i mnoho dalších slov na „z“, třeba „zkoumat“, „zpupný“, „zcela“.

Některá slovesa je možné psát jak s předponou „s“, tak i se „z“,…