V objetí Joea Bidena

Půlstoletí strávené před zraky celé Ameriky. Padesát let na lavicích amerického Senátu, v prezidentských kampaních, na postu amerického viceprezidenta. A pak stejně musíte vystoupit na pódium, zahledět se svýma legendárně modrýma očima do kamery a začít Američanům vysvětlovat, kdo vlastně jste. „Vážně, podívejte se na mě. Opravdu vypadám jako levicový radikál se slabostí pro násilníky? Opravdu?“ ptal se Joe Biden publika před dvěma týdny uprostřed svého předvolebního projevu v Pittsburghu.

Pravdou je, že poslední slova pronášel demokratický prezidentský kandidát s jistým pobavením v hlase a že se ze sálu ozývalo chichotání. Ne, Joe Biden jako radikál nevypadá. V jednom z jeho časopiseckých profilů už před lety stálo, že kdyby se obrázky všech bílých amerických prezidentů před Barackem Obamou narovnaly na sebe a jejich kontury se slily v jeden obraz typického šéfa Bílého domu, vyšlo by z takového vizuálního experimentu nejspíš právě něco jako obraz bělovlasého Joea Bidena. Uhlazeného bílého muže v dobře padnoucím obleku. Politika, který se podle všeho už narodil jako obezřetný artista balancující na laně v poryvech všemožných veřejných zájmů.

Skutečné levicové horké hlavy se ostatně při představě Bidena jako revolucionáře musí popadat za břicho smíchy – nebo si trhat bezmocně vlasy, záleží na osobním nastavení. Biden jako demokrat patří k levicovému proudu americké politiky, to ano, ale k revoluci má skutečně daleko. Když americká mládež nosila dlouhé vlasy a vytahané…