Strašidla ze Slunce

Když začátkem září 1859 pozoroval britský astronom Richard Carrington dalekohledem Slunce, spatřil na něm dva jasné výšlehy bílého světla, které po několika minutách zmizely. Následujícího dne před rozbřeskem se na pozemské obloze roztančily pásy rudé, zelené a fialové barvy. Polární záři pozorovali i v tropech, od sloupů telegrafního vedení odletovaly jiskry a operátorům telegrafů začal hořet v rukou papír, na který se tiskly depeše. A co bylo ještě podivnější: telegraf v některých oblastech několik hodin fungoval, ačkoli byl odpojen od elektrického proudu. Jako by jej napájela nebeská baterie.

Příčinou byla velká sluneční erupce, která vyvolala nebývalou geomagnetickou bouři. Oblak subatomárních částic vyvržených ze Slunce se vydal na cestu vesmírem jako rychle se pohybující duch, zasáhl naši planetu, zdeformoval a rozechvěl její magnetické pole. V zemi i v elektrických drátech se indukovaly bludné proudy, částice kosmického záření pronikaly blízko k povrchu. Tehdy to bylo velkolepé divadlo, dnes by byly důsledky mnohem vážnější. Dávná událost nám tak připomíná, jak důležité je takzvané kosmické počasí.

Carringtonova bouře v něm představovala něco jako hurikán, ale vesmír není pohostinný ani za klidnější „meteorologické situace“. Ve sluneční soustavě to dost „fouká“ – naše hvězda neustále vysílá do okolního prostoru takzvaný sluneční vítr, proud elektricky nabitých částic, hlavně protonů a elektronů. Podobné projektily přilétají i ze vzdáleného vesmíru, hlavně z…