Nejluxusnější jezero v zemi

Dokonale rovnou vodní hladinu rozráží motorový člun a na vlnkách se blyští paprsky horkého červencového slunce. Voda pod loďkou je tak průzračná, že jsou až do několikametrové vzdálenosti vidět ryby míhající se v modrozelených hlubinách. Komíny továren rýsující se nad strmým zarostlým břehem připomínají, že nejsme na Jadranu, ale v severních Čechách. A to, co zažíváme, by většina z nás v této průmyslové krajině nečekala. Silný dojem panenské přírody ještě podtrhuje husté rákosí lemující břehy jezera, z něhož co chvíli startuje hejno divokých ptáků. „Tomu se diví všichni, jak je tu čistá voda,“ říká s úsměvem Miroslav Seidl z Palivového kombinátu Ústí (PKÚ), státního podniku, který na české poměry obří jezero pomohl vytvořit a momentálně ho spravuje.

Jezero Most, pojmenované podle blízkého města, vzniklo zatopením bývalého obřího uhelného dolu Ležáky a právě teď, více než dvacet let po ukončení těžby, se má otevřít široké veřejnosti. Na okraji vodní plochy přiléhající k městu Most je už pro návštěvníky nachystaná tři sta metrů dlouhá oblázková pláž s pingpongovými stoly, na vodě se vznášejí plovoucí mola, kolem jezera dělníci dokončují asfaltovou cyklostezku. Místní politici věří, že až tady letos 12. září přestřihnou pásku, čistá voda a sportovní vyžití sem kromě Mostečanů přilákají turisty z celé republiky. Zbrusu nové jezero má pomoci změnit tvář regionu, který si většina lidí spojuje s těžbou uhlí, chudobou a sociálními problémy.

Na severu Čech mají s postupným útlumem těžby v budoucnu vzniknout další, mnohem větší jezera a z bývalého hornického kraje by se jednou mohla stát nová rekreační oblast, jako se to už povedlo na německé straně Krušných hor. Aktuálně dokončené jezero tenhle pokus o přerod symbolizuje i proto, že se nachází na místě bývalého královského města Most, které za minulého režimu padlo za oběť těžbě uhlí. Nová vodní plocha s sebou ale přináší i složité otázky, na které zatím nikdo nemá jasnou odpověď.

Křehká rovnováha

Průhledná voda a řídký les na strmém břehu jezera působí na první pohled divoce, obojí má ale k opravdovosti daleko – jde o předem pečlivě naplánované lidské dílo. Když bylo v devadesátých letech minulého století rozhodnuto, že na místě dolu vznikne jezero Most, obří dno jámy bylo utěsněno jílem, aby z něj neunikala voda, a břehy budoucího jezera byly osázeny stromy. Jelikož se ukázalo, že voda z blízké řeky Bíliny není dost čistá, k naplnění jámy byl vybudován pět kilometrů dlouhý převaděč, který sem přivedl vodu z řeky Ohře. Po dokončení jezera měly podle inženýrských výpočtů stabilní množství vody v jezeře udržovat deště. Od rozhodnutí, že dojde k zaplavení, dnes už uplynulo čtvrt století a je těžké odhadnout, kolik peněz projekt od té doby stál. Seidl z PKÚ, který měl rekultivaci na starosti a dnes jezero spravuje, odhaduje, že celkem vyšla asi na jednu a půl až dvě miliardy korun.