Koho obětujeme?

Bílá plachta s nápisem „Na prodej“ na vyschlém plaňkovém plotě vyloženě svítí. V zahradě bují vegetace, starší dům na křižovatce je už půl roku prázdný. Zájemci o bydlení v pošumavské vesnici Pačejov by se mohli okamžitě nastěhovat. Ale žádní nejsou na obzoru. „Jednoho už jsme měli, ten by to bral hned,“ popisuje dění posledních měsíců Marcela Medřická, jíž patří třetina domu. Prodej ale narazil na složitost dědického řízení, kdy jeden ze spoluvlastníků zemřel, a než se stačilo v katastru vše přepsat, kupec utekl.

Druhou komplikaci přineslo zmrazení realitního trhu po koronaviru. Třetí přišla na začátku června. Státní Správa úložišť radioaktivních odpadů (SÚRAO) zúžila po 17 letech napínání seznam lokalit pro nově chystané úložiště vyhořelého jaderného paliva z devíti na čtyři. Mezi „vítězi“ technických expertiz skončila i pačejovská lokalita Březový potok.

Dům na křižovatce byl dosud na prodej za 950 tisíc korun. O dopadech nové situace sama majitelka nechce spekulovat. Odkazuje na svého realitního makléře Jana Bendu, který má naopak jasno: „Na úložiště se ptá každý, u každé zdejší nemovitosti. Veřejně si troufnu tvrdit, že rozhodnutí tady srazilo ceny o 25 procent,“ říká Benda – odpad prý děsí zájemce všeho druhu. „Syn uvažuje o stavbě domu a chtěl ho mít někde poblíž,“ přibližuje další ze starousedlíků Robert Stichenwirth. O koupi volného domu na křižovatce se zajímal, ale nakonec z ní vycouval. „Zrovna předevčírem jsme se o tom bavili. Jedna ku devíti, to by člověk ještě risknul, ale jedna ku čtyřem už je moc. Teď už se budeme porozhlížet aspoň 30 nebo 40 kilometrů daleko,“ říká Stichenwirth s odůvodněním, že státu nelze v budování tak komplikovaných věcí moc věřit a že kromě samotného odpadu ho znervózňuje i hrozba velké stavební zátěže.

Dvě pyramidy

Geolog Lukáš Vondrovic pracuje na úložišti v SÚRAO od počátku, předloni vystoupal na post šéfa projektu. Hlubinný sklad bere jako zadání podle strategických koncepcí státu, ale z pohledu geologa i jako nejlepší řešení. Úložiště líčí jako síť tunelů a chodeb v délce kolem 100 kilometrů, proražených v hloubce 500 metrů. Už jen to představuje kolosální pozemní dílo, kdy bude ze země nutné postupně vyrubat pět milionů kubíků horniny. Kritici projektu rádi pro ilustraci zmiňují, že jde o dvě Cheopsovy pyramidy. Projekt má spolknout 130 miliard korun, tedy skoro stejně, na kolik vláda odhaduje nový blok v Dukovanech.

Srovnání s Egyptem sedí i vzhledem k materiálu. V úložišti bude ležet materiál, jehož radioaktivní záření potrvá dalších 100 tisíc let. Proto musí být zavrtáno ve skalním masivu s dlouhodobou stabilitou. Vytipované skály jsou staré stovky milionů let. V areálu bude odpad přeskládán z dnešních velkých barelů, uložených v meziskladech u elektráren v Dukovanech a Temelíně, do menších ocelových kontejnerů, zalit bentonitem a nevratně uložen do skály, která by měla pohltit tepelné záření a radiaci. Úložiště je dimenzováno na palivo obou zdejších elektráren a na tři další bloky s tím, že všechny reaktory poběží 60 let. To dává dohromady 9500 tun vyhořelého paliva. Vedle toho má pod zemí skončit také 4500 kubíků dalšího materiálu, hlavně díly z dnešních elektráren, až je bude jednoho dne potřeba rozebrat.

Tolik tun jedovaté, de facto navěky smrtonosné hmoty představuje podstatný, byť často opomíjený problém jaderné energetiky, na níž Česko teď staví. Tato zátěž se odsouvá v čase a nejspíš skončí jako černý Petr pro pár vesnic kdesi na venkově, mimo horizont 99 procent obyvatel. Hotové řešení zatím nemá nikdo. První hlubinné úložiště na světě buduje Finsko, svoji lokalitu už vytipovalo i Švédsko. Licenční řízení běží také ve Francii. V zemích jako Rusko nebo USA se odpad skladuje u elektráren, tak jako v Česku.