Předláždit, nebo to přiznat

Tento týden vystaví pražská židovská obec v Jeruzalémské synagoze kameny, které během posledních týdnů dostala od magistrátu. Zájemci se tak budou moct vydat na zřejmě nejautentičtější výlet do novodobé české historie, jaký tady momentálně je. Jak již proběhlo médii, jedná se o židovské náhrobky rozřezané na dlažební kostky, jimiž se v osmdesátých letech vydláždila pěší zóna v centru hlavního města. Teď byly kostky vyjmuty v rámci rekonstrukce Václavského náměstí a je pravděpodobné, že se zdaleka nejedná o všechno, a že tedy návštěvníci centra stále na některých místech po židovských náhrobcích šlapou. Pro nápravu téhle kolosální ostudy musí tedy Praha udělat mnohem víc než odevzdat desítky náhodně objevených náhrobků.

Nedávný objev není minimálně pro znalce židovské historie v Čechách až tak velkým překvapením. Příkladů rozkradení kamenů z židovských hrobů je spousta, počínaje zapadlými venkovskými hřbitovy, odkud si Češi po válce odváželi náhrobky a dláždili si jimi doma zápraží, až po velká města, kde se za normalizace běžně židovské hřbitovy likvidovaly a prostor se měnil na parky. Podobně v polovině osmdesátých let v Praze nařídily komunistické úřady vybagrovat Starý židovský hřbitov na Žižkově a na jeho místě postavit známý televizní vysílač. Kosti byly odvezeny na skládku, jen nepatrná část hrobů byla díky úsilí tehdejších členů židovské obce ve správném rituálním postupu ošetřena a úřady je dovolily – zřejmě jako pokryteckou demonstraci „citlivého přístupu“ –…