Nástup válečníka

Před osmdesáti lety se ve Velké Británii odehrává důležité střídání stráží. Po bezzubé reakci na německý útok na Polsko v září 1939 a vojenském debaklu v Norsku v dubnu 1940 střídá „neschopného premiéra“ Nevilla Chamberlaina „kritik mnichovanství“ Winston Churchill, jehož appeaseři, zastánci smírného postoje k Německu, dosud drželi jako „lva v okovech“ stranou nejdůležitějších rozhodnutí. Energický „deus ex machina s doutníkem“ se 10. května 1940 chápe imperiálního kormidla a pod slibem „krve, potu a slz“ nejprve zachraňuje Británii před porážkou, aby ji po pěti letech tvrdých bojů a odříkání dovedl až ke konečnému vítězství…

Tento černobílý narativ se i s pomocí Churchillovy literárně úchvatné, ale z hlediska faktů problematické práce Druhá světová válka proměnil v britský národní epos, jejž bylo třeba obsadit figurami s ostrými rysy – hrdinou Churchillem, který se nebojí postavit zlu, a zbabělcem Chamberlainem, jenž mu ustupuje v marné snaze koupit si mír.

Tímto způsobem vyprávěný příběh ovšem předpokládá, že Chamberlain si mohl vybírat z mnoha variant a zvolil tu špatnou. Vyrovnal by se premiér Churchill lépe s mnichovskou krizí v roce 1938, pomohl by účinněji v září 1939 zoufale bojujícím Polákům? Nebo by jej determinovaly ty samé konstanty britské vnitřní i zahraniční politiky?

Ohrožené impérium

Chamberlain v roce 1940 dovršil sedmdesát jedna let, Churchill byl o pět let mladší. Oba bytostní konzervativci patřili k téže společenské…