Tygr za dveřmi

Boj proti nemoci covid-19 neprobíhá jen na epidemiologické frontě, ale také na frontě komunikační. A zatímco válku na té první česká vláda dosud – alespoň v porovnání se zeměmi jako Itálie nebo Španělsko – celkem zvládá, na druhé má rozhodně co dohánět. Nabízí totiž veřejnosti zvláštní koktejl děsivých prohlášení a falešného pocitu bezpečí.

Nešťastná byla slova náměstka ministra zdravotnictví Romana Prymuly z minulého týdne o změně názoru a řízeném promořování populace. Jeden oslovený český vědec autorovi komentáře do telefonu rozhořčeně vykládal, jak po nich musel uklidňovat svoji matku – vyděšená stará paní se domnívala, že teď bude muset vyjít z izolace a začít se cíleně promořovat. Ale nejde jen o tohle nedorozumění. Neustálým zdůrazňováním, jak Česko epidemii zvládá a že v tom patříme k nejlepším na světě, vzniká falešný dojem, že se vše rychle vyřeší a budeme žít jako dřív. Podle Andreje Babiše „jsme v poločase“ a Velikonoce rozhodnou, zda vyhrajeme. Nejsme, nerozhodnou. Dokud bude virus mezi námi, dokud bude cirkulovat v zahraničí, vyhráno zdaleka není.

Říct, co nás čeká

Dosavadní způsob uvolňování karanténních opatření přitom vzbuzuje rozpaky. Stále nové vědecké studie potvrzují, jak nesmírně důležité je udržování vzdálenosti mezi lidmi. Dva metry se začínají ukazovat jako minimální bezpečná mezera. Dokonce i pokud člověk vedle nás nekašle, je rozumné si udržovat větší odstup. Přitom kolem sebe pozorujeme narvané cyklostezky, přeplněné parky a dětská…