Jak otevřít Česko?

Před vládou tedy stojí otázka, jak dlouho ještě dusit ekonomiku a jak rychle naopak uvolňovat život. Rozporů je méně, než se z rozhovorů do médií zdá. Prymula mluví o otvírání venkovních sportovišť, otevření venkovních restaurací, kde by se měly udržovat rozestupy, běhání a jízdě na kole bez roušek. Něco z toho už stihla povolit vláda. Prymula také zmínil brzké otevření hranic, vláda čeká na vývoj v Německu a Rakousku. Tam jsou ale podobné tendence jako u nás.

Příznivá čísla nabádají k rychlejšímu uvolňování ekonomiky a sázce na posilování kolektivní imunity, o níž mluví Roman Prymula. Ta se utužuje i v čase roušek a zavřených obchodů zcela přirozeně, ovšem velmi pomalu. Zmírněním restrikcí ji lze urychlit. Pokud by pak 50–70 procent obyvatel infekci prodělalo, přičemž řada z nich o tom vůbec nemusí vědět, získají protilátky a nemoc se přestane šířit.

Posilování kolektivní imunity je důležité kvůli hrozícímu návratu infekce po uvolnění restrikcí. V takovém případě by opět muselo dojít k omezení přirozeného chodu společnosti a čekání na zastavení nákazy. Tyto vlny by se opakovaly do doby, než někdo vyvine vakcínu. Právě posilování kolektivní imunity by návrat infekce ztížilo.

Proces promoření nicméně provázejí nejasnosti: Mají dostatek protilátek i lidé, u nichž nemoc proběhla bez příznaků? Kolik protilátek – a jakých – potřebujeme, aby nás virus podruhé neohrozil? Jak dlouho protilátky v našem těle vydrží? A kolik lidí v Česku prodělalo nákazu, aniž si něčeho všimli? Poslední otázka je pro rozhodování o dalším postupu proti epidemii velmi důležitá: pokud by bylo ve společnosti větší množství lidí, kteří prodělali nemoc bez příznaků, byla by nemoc covid-19 méně nebezpečná, než si experti myslí, a uvolnění restrikcí by mohlo postupovat rychleji. Opačný scénář, tedy méně nakažených, znamená vysokou úmrtnost a nabádá k opatrnějšímu postupu.

Ředitel Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR Ladislav Dušek si na základě matematických modelů myslí, že v Česku jsou nanejvýš tisíce skrytě nakažených lidí. Rakušané jsou v úvahách dál. Mají k dispozici údaje „z terénu“, které jim přineslo čerstvě provedené testování vzorku dvou tisíc náhodně vybraných osob. „Ta čísla jsou nízká, nakaženo je jedno procento obyvatel nebo méně,“ říká rakouský virolog Norbert Nowotny. „Lidí, u kterých probíhá nemoc asymptomaticky, je asi osmkrát až desetkrát víc než těch, o kterých víme.“

Pokud by tomu v Česku bylo podobně, pak by u nás bylo ve skutečnosti zhruba 60 tisíc nakažených, nikoli 5500, jak ukazovala statistika před Velikonocemi. Je to sice víc, než naznačují modely ředitele Duška, ale z hlediska budování kolektivní imunity pořád zanedbatelně málo. Oněch 60 tisíc lidí sice nezachycuje nakažené, kteří se už stihli uzdravit, ale i tak je jasné, že je-li odhad pravdivý, jsme z hlediska promořenosti stále na začátku epidemie. Pokud by se šíření nemoci dařilo držet pod kontrolou alespoň tak jako dnes, pak by promořování populace trvalo roky – rozhodně do doby, než bude k dispozici vakcína.

Zároveň by ale 60 tisíc nakažených znamenalo smrtnost výrazně pod jedno procento, což by se mohlo blížit běžné chřipce. Právě toto číslo by bylo třeba interpretovat velmi opatrně, je ovšem klíčové pro vládní rozhodnutí, nakolik dále dusit ekonomiku a riskovat tím mnohem větší škody v budoucnu.

Česko proto potřebuje přesnější informace a připravuje vlastní studii, kde chce několik tisíc vybraných lidí z Prahy, Olomoucka a jižní Moravy testovat na přítomnost protilátek. Po zjištění míry kolektivní imunity by měla vláda znovu zvážit míru restriktivních opatření. Kromě toho zůstává pilířem vládního postupu projekt chytré karantény, který se osvědčil v Koreji, Singapuru a na Tchaj-wanu. Během ní by se mělo podařit vyhledat a izolovat nakažené jedince, zatímco zbytek, tedy drtivá většina populace, by se mohl těšit z postupného uvolňování zákazů. Podrobnosti ukáže příštích několik týdnů.