A co já s tím?

Většina nápadů, jak zmírnit ekonomickou krizi kolem koronaviru, jde dobrým směrem a pokulhává leda ve způsobu provedení. Jedno z posledních opatření je ale prazvláštní už v samotné svojí podstatě. Nájemníci mají mít po dobu krize možnost přestat platit nájem. U bytů mají prázdniny trvat do konce července, u prostor k podnikání do konce června. Dluh, který vznikne, mohou nájemníci v obou případech dorovnat až před koncem roku.

Obě ustanovení vláda prosadila ve sněmovně minulý týden ve zrychleném režimu. Ochranné lhůty poslanci o něco zkrátili a přidali i pár dalších drobnějších změn, ale základ zůstal beze změny. Tento týden o návrhu hlasuje Senát. Soudě podle mnoha námitek z opozice lze čekat, že Senát, kde má vláda menšinu, návrhy zamítne nebo výrazně pozmění. Bylo by to dobře.

Hlavní námitka je principiální. Restrikce kolem koronaviru, jak známo, pro mnoho lidí znamenaly znemožnění či ztížení výdělku. Je naprosto v pořádku, že se to vláda snaží řešit. V tomto případě se ale montuje do vztahu mezi nájemníky a pronajímateli. Jedněm pomůže, druhým vyrobí problém.

Dikce, kterou ministryně pro místní rozvoj Klára Dostálová prezentovala návrh před poslanci, ukazovala, že k věci přistupuje s hrubou populistickou optikou, která je u otázek kolem bydlení obvyklá. Nájemníci jsou ti slabší, já je chci chránit, a kdo tomu brání, je nelida. Zní to dobře, na detaily už v hlavních zprávách nebude čas. Přehodíme problém na majitele nemovitostí a je to.

Přitom je jasné, že živí…