Těsně před koncem
Posmrtně vydaná próza publicisty a kritika Vojtěcha Varyše je hlubší, než se tváří
Když už se konečně člověk chystá oběsit, najednou mu do toho přijde vždycky nějaká pí*ovina, tentokrát třeba, že se zamiluje,“ napsal Vojtěch Varyš jako poslední status na svém Facebooku. Řada jeho přátel a známých to brala jako jedno z nekonečné řady provokativních prohlášení tohoto kumpána. Mýlili se: Varyš 5. ledna 2018 ve věku nedožitých třiatřiceti let svůj život dobrovolně ukončil.
Na Filozofické fakultě UK studoval komparatistiku a divadelní vědu, aktivně se věnoval divadlu, a zejména kritice, v níž nešel pro slovo daleko. Psal do médií i obecně o kultuře, později rovněž o politice, od roku 2010 byl v redakcích zaměstnán, nejprve v Týdnu, pak v Reflexu, nakonec v MF DNES. Už na škole byl kolegy a kolegyněmi chápán jako vyčnívající osobnost, poněkud šílená a rozčilující, ale i vzdělaná a inspirativní. Více než dva roky po Varyšově smrti se objevil román Na vrcholu zoufalství, který tento vypjatý individualista podle nakladatele dokončil nedlouho před svým odchodem.
Jak se tady nenudit?!
„Holky, co jsou otevřeně hubený, v sobě maj určitou protivnost a agresivitu, tím pádem i atraktivitu, stejně jako ty nařvaný tlusťošky, pomyslel si, je to stejný jako u všeho ostatního, nejhorší je průměr, jako u politiky, prostě nesmí bejt nedostatek extrému, radši iritovat a přitahovat,“ říká si hlavní postava románu. Jde o věty obsahem i dikcí typické pro tuhle knihu. Hrdina se jmenuje Štěpán Lotrinský, ale nejčastěji bývá označován jako Alsas, tak mu říká jeho…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu