„Dobrý“ stres neexistuje. Ale bez něj bychom nepřežili.

Česká věda směřuje k vývoji světově unikátní metodiky pro měření stresu. Pokud se týmu vědců z brněnské Masarykovy univerzity, mezi něž se řadí i lékařka Julie Dobrovolná, podaří dosavadní zjištění ověřit, může přijít s nástrojem na ochranu zdraví vojáků, hasičů, ale i lékařů. Ti totiž dnes v mnoha případech nekolabují kvůli nákaze novým koronavirem, ale z vysílení. Lékařka také připomíná, že alespoň trochu může zdravotníkům ulevit každý. Počítají se i maličkosti.

Každý z nás má různou schopnost odolávat stresovým situacím. Dá se to vysvětlit i jinak než tvrzením, že máme „takovou povahu“?

Odolnost vůči stresu je do jisté míry jedním ze znaků našeho těla. Je závislá na třech věcech: na tom, co jsme zdědili, na tom, jaké situaci právě čelíme, a zatřetí na tom, kolik je nám let a jakou historii interakcí s okolním prostředím naše tělo má. S toutéž genetickou výbavou totiž fungujeme jinak ve dvaceti a jinak v osmdesáti letech.

Ve stáří se naše schopnost zvládat stresovou zátěž snižuje, anebo je realita zajímavější a změna má jiný průběh?

Může to být i jinak, dokonce úplně naopak. Lidé, kteří byli v minulosti vystaveni závažným životním situacím, mohou na nový stav – třeba epidemii koronaviru – reagovat adaptivněji. Nedá se říci, že budou reagovat „lépe“ – naše individuální reakce se na této škále nedají hodnotit, protože nelze rozhodnout, co je „správná“ a co „nesprávná“ adaptace. Faktor, který…