Dvě zrcadla
Výjimečné album Hrubá Hudba nabízí nečekaný pohled na horňácký folklor
Oni jsou moji Rolling Stones, moji Beatles, moji hrdinové. Dlouho jsem se neodvážil pomyslet, že se mnou budou chtít spolupracovat,“ nešetří obdivem Jiří Hradil. Mluví o muzikantech a písních z Horňácka: kulturně unikátního regionu na moravsko-slovenském pomezí. Jednoho z posledních míst na našem území, kde do dnešních dnů funguje živá nepřerušená folklorní tradice. Písně si tu muzikanti a zpěváci v rámci rodů pořád předávají z generace na generaci a právě tomu chtěl vzdát hold. „Připadal jsem si tam jak v pohádce,“ popisuje Hradil, klávesista kapel Lesní zvěř, Tata Bojs a Kafka Band, zážitek z konce devadesátých let, kdy se coby vážný třiadvacetiletý student muzikologie ocitl na folklorním festivalu Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou.
Ačkoli měl k lidové hudbě blízko a z matčiny strany byly v rodině dvě cimbálovky, tohle bylo něco úplně jiného. „Nebyl to folklor, jaký jsem znal. Tenhle byl oproti němu dravý, tklivý jako blues, syrový. Plný krásných melodií a zpěváků zpívajících tak plně a silně, že tě to nenechá v klidu,“ vybavuje si první vjemy a také to, jak ho coby muzikologa mátl způsob frázování i důrazy na jiné doby. Pochopil, že tady se hraje a zpívá úplně jinak než ve zbytku republiky. Přesně tady započala Hradilova fascinace Horňáckem, která vyústila v čerstvé vydání mimořádného dvojalba Hrubá Hudba. Spojil se na něm s Horňáckou muzikou Petra Mičky i mnoha dalšími významnými postavami horňácké hudby, jako jsou Martin Hrbáč, Dušan Holý nebo Anna…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu