Dvě zrcadla

Oni jsou moji Rolling Stones, moji Beatles, moji hrdinové. Dlouho jsem se neodvážil pomyslet, že se mnou budou chtít spolupracovat,“ nešetří obdivem Jiří Hradil. Mluví o muzikantech a písních z Horňácka: kulturně unikátního regionu na moravsko-slovenském pomezí. Jednoho z posledních míst na našem území, kde do dnešních dnů funguje živá nepřerušená folklorní tradice. Písně si tu muzikanti a zpěváci v rámci rodů pořád předávají z generace na generaci a právě tomu chtěl vzdát hold. „Připadal jsem si tam jak v pohádce,“ popisuje Hradil, klávesista kapel Lesní zvěř, Tata Bojs a Kafka Band, zážitek z konce devadesátých let, kdy se coby vážný třiadvacetiletý student muzikologie ocitl na folklorním festivalu Horňácké slavnosti ve Velké nad Veličkou.

Ačkoli měl k lidové hudbě blízko a z matčiny strany byly v rodině dvě cimbálovky, tohle bylo něco úplně jiného. „Nebyl to folklor, jaký jsem znal. Tenhle byl oproti němu dravý, tklivý jako blues, syrový. Plný krásných melodií a zpěváků zpívajících tak plně a silně, že tě to nenechá v klidu,“ vybavuje si první vjemy a také to, jak ho coby muzikologa mátl způsob frázování i důrazy na jiné doby. Pochopil, že tady se hraje a zpívá úplně jinak než ve zbytku republiky. Přesně tady započala Hradilova fascinace Horňáckem, která vyústila v čerstvé vydání mimořádného dvojalba Hrubá Hudba. Spojil se na něm s Horňáckou muzikou Petra Mičky i mnoha dalšími významnými postavami horňácké hudby, jako jsou Martin Hrbáč, Dušan Holý nebo Anna…