Tento článek není bůhvíjak důležitý. Existují tisíce lepších, závažnějších a lépe napsaných, které by si zasloužily vaši pozornost. Ostatně autor ani nemá patřičné vzdělání, aby vám kvalifikovaně zprostředkoval poznatky z oblasti psychologie. Zvažte, jestli vůbec chcete číst dál. Pokud otočíte stránku, zlobit se na vás určitě nebudeme.
Zaujati? Výborně. Pokora, ona vlastnost, o níž odpradávna básní náboženské, filozofické i morální autority a kterou v úvodu textu tak skvěle a působivě předstíráme, se nedávno dostala i do hledáčku psychologů. A ukazují se zajímavé souvislosti. Například ta, že pokorní lidé mají lepší výchozí předpoklady, aby nakonec vymysleli něco opravdu mimořádného než jejich nafoukaní souputníci. Se vší skromností proto dodejme, že by to klidně mohl být i případ tohoto sloupku.
Zvědavost a umírněnost
Ale teď vážně. Přestože volání k pokoře patří k odvěkým evergreenům všech světových náboženství, akademickou psychologii začala tahle vlastnost zajímat relativně nedávno. V hledáčku se objevuje v devadesátých letech minulého století s vlnou zájmu o pozitivní fenomény lidské psýché, jako jsou altruismus, odvaha, vděčnost nebo štěstí. A až v poslední době ji vědci zkoušejí odborně zkoumat a měřit jako svébytnou složku lidské osobnosti.
Letos v září dva američtí psychologové vypustili zbrusu novou definici, která by měla v budoucnu umožnit lepší uchopení fenoménu. Klíčovou komponentu pokory podle nich představuje tzv. hypoegoická nenárokovost.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
