Lákavá kořist
Tlaky na Českou televizi a v Českém rozhlasu znovu přinášejí otázku, jak rozmělnit poslaneckou moc nad médii
Vnímavý pozorovatel české mediální scény má v poslední době dost důvodů k obavám. Sílí totiž snaha některých stran a politických představitelů podmanit si sdělovací prostředky veřejné služby. Stále větší potíže komplikující dnes práci České televize a Českého rozhlasu mají rozdílné projevy a podobu, ale společného jmenovatele: politici drží v rukou dost nástrojů, jimiž mohou veřejnoprávním novinářům zkoušet zavřít ústa a přizpůsobovat podobu zpravodajství svým zájmům.
Cesta k České televizi
Jeden dílčí boj o postavení České televize skončil v Poslanecké sněmovně minulý týden. Poslanci ve čtvrtek po dvouletém napínání a vášnivém projednávání schválili zprávy o činnosti a hospodaření ČT za roky 2016 a 2017. Vypadá to jako nenápadná formalita, ale ve skutečnosti dává tento poslanecký proces politikům možnost, jak vychýlit směr veřejnoprávního média.
Pokud by sněmovna neschválila dvě zprávy za sebou, padá tím automaticky kontrolní orgán ČT, jímž je Rada České televize. Tento patnáctihlavý orgán stojí jako prostředník mezi televizí a veřejností, rada v zastoupení veřejnosti kontroluje činnost ČT a radní zároveň volí – tedy případně i odvolávají – jejího generálního ředitele. Pokud by poslanci výše uvedené zprávy neschválili, musela by být ustavena nová rada z nových patnácti lidí. A ty také volí poslanci. Nebezpečí, na něž upozorňovali mediální experti, tkví v…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu