Korkooptimista

Je tak málo příběhů s dobrým koncem. Doba je těžká a plná úzkosti. Člověk už neví, co by si mohl obléct, natřít a sníst, aby tím neškodil stromům, dětem či hmyzu, nebo snad dětem hmyzu? Ještě že pořád máme korkáče.

V záplavě neekologických, nedegradabilních, děti zotročujících, CO2 emitujících a zlo působících materiálů je zdrojem optimismu právě korek. To je – jak známo – kůra dubu korkového, který se vyskytuje zejména ve Středomoří. Korkové lesy jsou plné statných velikánů, vláhy a broučků. Čas od času do něj přijde ještě parta vysmátých svalovců se sekyrami a mistrnými máchnutími ze stromů oloupe kůru, tedy korek.

A co je na tom vůbec nejveselejší? Dub po téhle operaci nezahyne, ale roste dál, takže příští sklizeň kůry je za deset let – a když už to nezastane původní svalovec, může se toho ujmout synek. A pak jeho synek a jeho synek, protože když to jde dobře, dub roste tři sta let a vystřídá se na něm několik spokojených generací.

Po práci svalovci odpočívají, válejí se ve stínu korkových dubů, lezou po nich broučci a další součásti zdravého ekosystému, občas vytáhnou korek z lahve, upíjejí a hýří optimismem. Zbytek světa naopak zatím drtí environmentální úzkost, a když si na její zahnání chtějí dát chardonnay, tak je určitě šroubovací.

Ale trochu té udržitelné korkové bezstarostnosti by chtěl každý. Proto se z něj začala vyrábět řada věcí: pantofle i jiné boty, obaly, věci na doma, dokonce i ty domy. A nyní tu máme další trend. Přišla s ním firma Birkenstock…