Pozor na příštího prezidenta

Píše se rok 2023 a prezidentské volby vyhrává kandidát Ing. Pravda Láska. Ten se po následujících parlamentních volbách rozhodl nejmenovat vítěze voleb Václav Klause ml. premiérem a místo toho sáhl po lídrovi strany Pražská Kavárna, která přitom skončila až na třetím místě. Sněmovna sice novému kabinetu důvěru nevyslovila, ale hlavu státu to netrápí. „Poslanci, kteří teď na mě prskají, před lety stvrdili, že prezident může postupovat podle svého, protože má jako přímo volený politik silnější mandát než poslanci. Tak se nevztekejte, jen postupuji podle vašeho návodu, který jste sepsali s Milošem Zemanem,“ odmítá kritiku prezident Láska.

Tak nějak může – a pochopitelně i mnohem hůře – vypadat budoucnost a lze si být celkem jistý, že ti, kdo si teď tleskají, jak to té ústavě a oponentům nandali, budou mluvit o pohřbívání demokracie. Měli by pravdu. Bohužel dnes budujeme systém nestojící na zákonech, ale na tom, kdo má moc. A to je ošemetné, protože u moci se (v demokraciích) střídají různí lidé, různé myšlenkové proudy a různé přístupy.

Poslanci dnes nechrání vládu práva, ale vládu Miloše Zemana, a to zkrátka není dobré ani pro jeho voliče, protože za pár let, jak je naznačeno v úvodu, může někdo opět nerespektovat výsledek voleb a vzít jim jejich politickou vůli. Sněmovna minulý týden odmítla návrh Senátu zažalovat k Ústavnímu soudu Miloše Zemana, protože několikrát ústavu porušil. Poté co Andrej Babiš nenašel odvahu k podání kompetenční žaloby, to byla jediná šance, jak vymezit pravidla. Vládní poslanci ANO, ČSSD, KSČM a SPD to zamítli (viz články na str. 11 a 20–21).

Velká Británie minulý týden ukázala, jak je role nezávislé soudní instance klíčová pro ochranu demokracie. Boris Johnson chtěl trikem omezit suverenitu parlamentu, ale nejvyšší soud tento postup jednohlasně zamítl. Kontrola moci tak skvěle zafungovala a politické hřiště je jasné. V Česku nikoli, vládne tu svévole.

Vážené čtenářky, vážení čtenáři,

inspirativní čtení vám přeje

Erik Tabery

šéfredaktor