Probouzím se v půl šesté, je slunečné ráno a pátek. Čeká mě pracovní víkend, takže ranní řeči moderátora v rádiu o tom, jak máme před sebou volné dny, přecházím s nadhledem. Doběhnu do pekárny pro čerstvé rohlíky. Pak následuje klasické ranní kolečko – vzbudit děti, připravit snídani, svačiny do školy, zabalit si obědovou krabičku a vyrazit.
V zahradnictví je před námi perný květnový den, v našem oboru je to tak, že během dvou jarních měsíců vyděláme podstatnou část ročního obratu. A to je znát nejen na počtu zákazníků, ale i spoustě rostlinného materiálu, který se musí každý den zalít a opečovat. Na ranní poradě si s celou směnou připomeneme, na co se zákazníci budou teď nejvíc ptát. To jsem si dala dohromady už včera při práci na naší zahradě – deštivé dny přinesou kromě tak očekávané vláhy i slimáky, mšice a plísňové choroby rostlin. Tu chvilku před otevírací dobou mám hrozně ráda, v zahradnictví je totiž krásný klid. Už je ale třeba otevřít a všichni se rozcházíme po své práci.
Pěkné počasí v lidech probudilo chuť k práci na zahradě, takže celé dopoledne skoro nepřetržitě odpovídám na dotazy ohledně dostupnosti stromů, keřů a květin, ať už telefonické nebo na Messengeru a e-mailu. S kolegou domlouváme podrobnosti kolem charitativního prodeje bylinek, z každé u nás zakoupené bylinky jdou finanční prostředky na místní stacionář pro děti s těžkým mentálním a fyzickým postižením, jedna koruna jde od zákazníka, naše zahradnictví přidá ještě další dvě koruny. Se stacionářem spolupracujeme už dlouhé roky, jsme si vědomi toho, že na sociální služby není nikdy dostatek peněz, tak se snažíme aspoň trochu pomoci.
Jarní předvíkendový den probíhá ve znamení příprav zahradnictví na velký počet zákazníků. Často slýchám, že mám voňavou a klidnou práci v krásném prostředí. S tím se dá souhlasit, občas tomu tak opravdu je, ale valný díl je spíš rutina a taky docela dřina. A především je to práce s lidmi, tak trochu psychologie, tak trochu diplomacie. Vidím, že pán se nudí, zatímco jeho paní si vybírá muškáty, tak ho pošlu do naší kavárny na dobrou kávu a zákusek. U nádrže s koi kapry objevím plačící ztracené dítě, oběhneme spolu zahradnictví a najdeme mámu. Podle fotky vyberu se slečnou květiny do truhlíků, bude je sázet poprvé, právě se nastěhovala do nového bytu. Dozvím se všechny podrobnosti, včetně barvy fasády domu. Od starší dámy si vyslechnu, že k nám chodí jako do botanické zahrady, to mě tedy potěší, i když si nic nekoupila.
Po příchodu domů prohodím pár slov s dětmi, ptám se na školu a večeřím. A pak už jdu spolu se synem k volbám. Od příštího roku bude také voličem a jde se se mnou podívat, jak to u voleb chodí. Ptám se volební komise na účast, a i když volím až večer, tak zakroužkovaných jmen mají opravdu pomálu. Myslím na svoji babičku, která si tolik vážila polistopadových změn a poctivě chodila ke každým volbám, i když už jí zdraví tolik nesloužilo a splnit voličskou povinnost ji stálo velké úsilí.
Dnes večer se koná Noc kostelů, jdeme se podívat do odsvěceného kostela svaté Rodiny. Dříve tam byly sklady archivu, teď v něm místní univerzita a akademie věd pořádají vzdělávací akce. Dnes večer jsou přístupné i krovy a okna s výhledem na budovu krajského muzea. Prohodíme pár slov s ředitelem gymnázia, se kterým kostel sousedí a které jeho prostory také využívá. Ještě si nenecháme ujít návštěvu hlavní katedrály našeho biskupství, kde si poslechneme varhany, a pak už příjemnou večerní procházkou míříme domů. Budík si nařídím na šestou, stejně se ale určitě vzbudím dřív. Říkám si, že to byl dnes pěkný den, a pak už usínám nad knížkou.
Martina
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
