Kdybych byl ďábel

Kdybych byl ďábel, snažil bych se všem dobrým lidem vnuknout myšlenku na ochranu Země a měl je k tomu, aby přestali létat a aby přestali jezdit autem, aby nikam nechodili, seděli doma a zhasli. A aby se všichni přestěhovali do lesních samot, chodili pěšky a jedli, co vypěstují, a nijak se dál nezapojovali. Zároveň bych hodně podporoval emise a letectví a třeba i formuli jedna. A válečné konflikty.

Hodně bych povzbuzoval novináře, ať píší o uprchlé mambě zelené, o medvědovi v Beskydech, o kázání pátera Piťhy a o polonahé aktivistce, o pálení knih Harryho Pottera, pálení deštníků s nápisem „Hello Kitty“ a pálení porcelánových slonů, a na první stránky deníků ať novináři dávají hokejové play-off; a ať nechají ty opravdu velké věci v klidu.

Kdybych byl ďábel, hodně bych mluvil o tom, že Mauglího úspěšně vychovala vlčí smečka, a hodně bych mluvil o toleranci pro všechny a pro všechno a bez hranic. Na jedné straně bych podpořil aktivistky, ať kvůli ochraně přírody děti nemají vůbec, a pak zase ta uskupení, kdy dítě porodí babička, která je matkou těhotenskou, geny ať poskytne teta, která je matkou biologickou, a matkou sociální ať je ten muž, co je synem babičky a co žije s dalším mužem, co je bratrem té tety a který je zároveň strýcem i otcem. Protože ti všichni dospělí na to mají právo.

Snad není třeba dodávat, že bych ze své pozice úplně nepodporoval církve a pokusil bych se vytvořit mediální obraz pedofilů toužících po majetku, což, říkám s trochou hrdosti,…