„Netahejte nás do politiky, chceme dělat byznys.“ Pokud bychom hledali větu, která může charakterizovat pomalu končící třetí porevoluční desetiletí, je to možná právě tahle citace. Zazněla minulý týden v ČT24 z úst Vladimíra Mlynáře, člena představenstva a ředitele vnější komunikace PPF, nejsilnější české, v Nizozemsku registrované investiční skupiny. Rozkaz přitom směřoval na senátora Pavla Fischera, který si předtím dovolil vyzvat zakladatele a nejsilnějšího akcionáře PPF Petra Kellnera, aby se dostavil do Senátu a vysvětlil dohody s čínskou firmou Huawei, kterou západní tajné služby včetně české vnímají jako bezpečnostní riziko.
Kellner odmítl do Senátu přijít, což není překvapením. Firma PPF, jak se během let stalo známým faktem, velmi nerada mluví o svých aktivitách. Symbolem téhle neochoty je ostatně sám Kellner. Zásadně nevystupuje na veřejnosti, schovává se před novináři, žije v rozsáhlém silně oploceném areálu u Berouna nebo v zahraničí.
Takový styl vnější komunikace je samozřejmě Kellnerova věc, zvlášť pokud zbytek zastane Mlynář. Už výrazně méně soukromou věcí PPF je obchodní strategie, o niž Česko a jeho obyvatelé chtě nechtě zakopávají. PPF se totiž od svého založení velmi ráda a šikovně pohybuje v dosahu politiky.
V polovině devadesátých let ministerstvo financí vedené Ivanem Kočárníkem z ODS nechalo Kellnerovu skupinu zprivatizovat a ovládnout Českou pojišťovnu, čímž tehdy ještě nepříliš významná PPF definitivně vstoupila do nejvyšších pater zdejšího…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu