Trump je pro NATO prospěšný

Do Prahy jste přijela při příležitosti oslav dvacátého výročí vstupu Česka a dalších států střední Evropy do Severoatlantické aliance. Čím jsme podle vás za ty roky NATO obohatili?

Například si velmi ceníme přítomnosti českých vojáků v Afghánistánu. Tato mise byla bohužel doprovázená ztrátami na životech, což nás jen utvrzuje v tom, že čeští vojáci jsou velmi oddaní alianční službě. Kromě toho odvádíte důležitou práci v oblastech, které nejsou tak exponované, ale jsou pro NATO prioritní z hlediska budování obranné odolnosti. Dobrým příkladem je Centrum ochrany proti zbraním hromadného ničení, které je v Česku, pro celou Alianci je nepochybně přínosné. Jsme také velice rádi, že se Česko zavázalo do roku 2024 investovat dvě procenta HDP do obrany.

V tomhle směru Česko patří v NATO spíše mezi černé pasažéry. Stále ještě neplatí to, co by mělo. Věříte, že závazek skutečně splníme?

Sledujeme rozpočtové plány všech členů Aliance a zatím nemám důvod tomu nevěřit.

Napadá vás moment, kdy jste si jako zástupkyně generálního tajemníka NATO říkala, že přijetí států střední Evropy byla chyba?

To mě nikdy nenapadlo.

Letos na své pozici skončíte. Tak vysoko v čele NATO jako vy ještě žádná žena nestála. Jak na vás reagovali kolegové?

Svoji pozici jsem si jasně vybojovala hned na začátku. Vím toho o některých věcech mnohem více než kolegové, obzvláště o jaderných zbraních a jaderném odzbrojování. Neměla jsem tedy sebemenší problém.

Máme dveře otevřené

Čeká NATO v budoucnu další vlna rozšíření? Chtěla byste v Alianci vidět Gruzii nebo Ukrajinu, které se v tomhle směru nejčastěji skloňují?

Praktikujeme politiku otevřených dveří, což znamená dvě věci. Zaprvé, všechny evropské země jsou v NATO vítány, pokud splňují vstupní kritéria. Nikoho ke vstupu nenutíme, víte, že mimo Alianci zůstávají například Rakousko, Švýcarsko, Finsko nebo Švédsko. Druhá část naší politiky otevřených dveří je zásada, že žádný člen Aliance nemá právo veta. Příkladem otevřených dveří může být nedávný podpis přístupového protokolu s Republikou Severní Makedonie. Ten je nyní v procesu ratifikace, očekáváme tedy, že brzy přivítáme třicátého člena Aliance. Už v roce 2008 na summitu v Bukurešti jsme ale naznačovali, že kromě Severní Makedonie bychom rádi v NATO viděli i Bosnu a Hercegovinu. A také Ukrajinu a Gruzii, na které se ptáte.

Vy osobně byste jejich členství uvítala?

Splní-li podmínky vstupu a prosadí potřebné reformy, tak ano.

Jaký vliv by rozšíření zejména o Gruzii a Ukrajinu mělo na riziko konfliktu s Ruskem?

Smyslem existence NATO není ohrožovat Rusko, to neustále opakuji a říkám to i přímo svým ruským kolegům. Jsme obranná aliance a před anexí Krymu a destabilizací Donbasu jsme ani neměli žádné vojáky v Pobaltí nebo v Polsku. Jsme připraveni se bránit, a to velmi tvrdě, ale útočit na nikoho nebudeme. Jsme s Ruskem v neustálém kontaktu a uplatňujeme takzvaný dvojí přístup – na jedné straně odstrašení a obranu, na druhé straně ochotu k dialogu. Často zdůrazňujeme, že to jde i jinak, že bychom mohli mít mnohem lepší vztahy. Pořád ale vidíme ruskou agresi v blízkosti hranic NATO.

Rusko nazývá NATO nepřítelem. Co představuje Rusko pro NATO?

Je to země, na kterou si dáváme pozor. Z našeho pohledu skutečně nejsme pro Rusko žádnou hrozbou, a na druhou stranu vnímáme jeho agresivní jednání. Podnikáme všechny nutné kroky k tomu, abychom byli schopni se bránit. Mnohem raději bychom ale s Ruskem měli dobré vztahy založené na spolupráci.