Hory v hlavě: dějiny jedné fascinace

Hory nám vrací neocenitelnou schopnost úžasu nad nejprostšími ději fyzického světa, kterou umí moderní existence tak nepostřehnutelně odplavit, a nabádají nás, abychom ten úžas aplikovali na vlastní každodenní život,“ píše ve své knize Hory v hlavě: dějiny jedné fascinace Robert MacFarlane (1976). Vyznává se v ní, že i on propadl okouzlení kameny, skalami a vrcholy, a vypráví příběh proměny, jíž lidstvo ve vnímání hor prošlo.

Jestliže kolem roku 1700 si cestovatelé alpskými průsmyky údajně nechávali zavazovat oči, aby je neděsil pohled na horské štíty, už po stu letech se stále více odvážlivců vydává i na mnohem vyšší a nebezpečnější místa, aby uhranuti mohli vidět tytéž scenerie – a pak třeba i zemřít. Když při svém třetím pokusu o zdolání Mount Everestu zahynul v roce 1924 britský horolezec George Mallory, truchlil pro něj celý národ a udělal z něj mýtus. Kdyby žil o pár století dříve, byl by asi za svoji posedlost zavřen do blázince, dodává autor s tím, že hory zůstávají stejné, ale mění se náš náhled na ně.

Salaš a kamzíci

MacFarlane vyučuje anglickou literaturu v Cambridgi, a zdůrazňuje proto, že jeho kniha nemá být přehledem dějin horolezectví, ale spíše historií imaginace. Sleduje tak, jak se negativní emoce, které pusté vrcholy v lidech vyvolávaly, pomalu měnily v ambivalentní, a nakonec až extatické pocity. Vlastnosti, pro něž byly hory zatracovány, se proměnily v jejich nejvíc ceněné rysy.

Dramatik John Dennis (1658–1734) jako jeden z…