Topit a neškodit
Stát slibuje Čechům další miliardy na lepší kotle. V boji za čistší vzduch půjde ale o mnohem víc
Slunný a teplý podzim má pro život v Česku spoustu výhod. V severočeských Trmicích třeba tu, že i začátkem listopadu se dá venku volně dýchat. Touto dobou, kdy je topná sezona obvykle v plném proudu, nejde o úplnou samozřejmost. K blízké dálniční estakádě, po níž tu ve výšce kostelní věže sviští nad vesnicí auta a kamiony do Německa, se s nástupem chladnějšího počasí přidává druhý nejdůležitější zdroj znečištění – kouř z kotlů a kamen ve zdejších domcích, vytápěných uhlím, dřevem a zcela jistě rovněž PET lahvemi a dalším odpadem.
„Teď je ještě teplo, ale přijeďte, až se ochladí,“ radí Petr Globočník, čerstvě zvolený zastupitel za Zelené v nedalekém Litvínově. Den předtím v saku přednášel v Praze na akci ekologického Hnutí Duha o tom, jak státní podporu čistšího topení do budoucna zdokonalit. V terénu ale mění podobu a v šusťákové teplákovce otevírá dveře kanceláře neziskovky Romano, kde funguje na částečný úvazek jako sociální pracovník pro lidi v nouzi. Pochůzku, která má ilustrovat problém v praxi, zahajuje extrémním příkladem – návštěvou obecních bytů v drsné lokalitě na okraji obce, kam jsou do nuzných bytů sice zavedeny staré elektrické přímotopy, ale nájemníci topí v jednotlivých místnostech ve starých kamnech s děravými rourami, popelem na podlaze a hromádkou dříví na chodbě.
„Lokální topeniště jsou sociální problém,“ shrnuje Globočník svoji zkušenost ze severních Čech, kterou dokládá…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu