0:00
0:00
Kultura10. 11. 20188 minut

Hodně hlasů, málo uší

Čeští a slovenští písničkáři sázejí na vypravěčství a učí své publikum naslouchat

Jsme jenom ženy.
(Katarzia)
Autor: Milan Bureš

Jaké by to bylo, kdyby Antigona žila dnes? Čemu by vzpurná antická hrdinka, která navzdory královskému rozkazu pohřbila bratra, musela čelit nyní? Proti čemu by rebelovala v roce 2018? To jsou otázky, jež si položila písničkářka Katarzia, když dostala nabídku doprovodit na jevišti Slovenského národního divadla svými písněmi stejnojmennou Sofoklovu tragédii. A po pravdě by Antigona zažívala něco velmi podobného tomu, co pamatuje už z 5. století před naším letopočtem. Pořád tu nacházíme vzpouru vůči dogmatické moci, autoritám i vědomí nerovnoprávnosti mezi muži a ženami. Vše jde s přehledem přenést do dnešních dnů, což také Katarzia učinila.

Přestože první podnět k jejímu vzniku zavdalo antické drama, Antigona, kde pět divadelních písní doplňují tři nové, skvěle obstojí jako samostatná deska. Za přispění chladného elektronického zvuku se pouští do ženských otázek, kritizuje moc i populismus a též reflektuje soustředěné útoky na média, které letos vyvrcholily nájemnou vraždou novináře Jána Kuciaka a jeho přítelkyně Martiny Kušnírové. „Přesně toto je album, jaké Slovensko v roce 2018 potřebuje,“ píše Oliver Rehák v recenzi pro slovenský Denník N.

↓ INZERCE

Potřebuje ho ale i česká scéna. Už proto, že svou civilností a přímostí bez jinotajů se novinka Kataríny Kubošiové trefuje do stále sílícího generačního trendu písničkářů, kteří nemají v úmyslu svoje publikum poučovat, mluvit jeho jménem nebo jej pobavit, jak je v Česku historickým zvykem očekávat od písničkářů. Chtějí…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc