Filmuj jako Maradona

Nestává se často, aby text o filmu začínal fotbalem. Přesněji odkazem na jednoho z nejlepších hráčů historie Diega Maradonu. V případě italského režiséra Paola Sorrentina, jehož film o Silviu Berlusconim vstoupí tento týden do českých kin, je však právě Maradona cestou, jak pochopit témata, která jej zajímají, a způsob, jakým je zachycuje. A nakonec i to, jakým typem režiséra vlastně je mezinárodně nejviditelnější persona apeninské kinematografie.

V Sorrentinově předposledním filmu Mládí vystupuje figura slavného Argentince jako těžkotonážní kolos z luxusního bazénu v sanatoriu, kde se snaží zhubnout. Kamera ve zdánlivě vedlejší scéně spočine na Karlu Marxovi vytetovaném přes jeho záda a poté následuje hráče šinoucího se po trávníku. Grotesknosti navzdory jej stále obklopuje aura. Maradona je v každém momentu své existence vždy dvojí: génius i stárnoucí zdecimovaný chlápek, který bral příliš mnoho kokainu. Proti sobě tu stojí grandiózní minulost a patetická přítomnost, vzpomínka na útok od poloviny hřiště zakončený gólem v zápase proti Anglii ve čtvrtfinále na mistrovství světa v roce 1986 i obézní tělo. Genialita a lež boží ruky.

Proto je Maradona ideální zkratkou protikladů a rozporů v lidské existenci, které Sorrentina zajímají spolu s tématem mocných a slavných mužů. To platí i pro snímek Oni a Silvio, který zachycuje zejména neslavně proslulou večírkovou éru italského magnáta a politika. Sám Sorrentino po premiéře na festivalu v Torontu prohlásil, že je to film o triumfu vulgárnosti.