Vezměme si stát zpět

Letošní připomínání osmičkových výročí končí výročím nejšťastnějším – slavíme sto let od vzniku republiky. Ačkoli hlavní slavnostní akce teprve přijdou, nelze si nevšimnout rozpaků, které ve společnosti vládnou. Je možné slavit vznik státu z roku 1918, když dnešní atmosféra spíše připomíná období jeho konce v roce 1938? Humanismus je přežitek, vzdělání má ustoupit zdravému rozumu, zpochybňuje se bývalý prezident (tehdy to byl Masaryk, dnes Havel)… Hesla se nápadně podobají, jen vnější okolnosti jsou nyní naštěstí výrazně příhodnější. Byla by ale škoda nechat se utopit v současných sporech, připomínáme si výjimečný moment v dějinách. A může to být i příležitost, kdy si začneme vytvářet paralelní společnost, na které jednou může znovu vyrůst Masarykova republika.

Společně

Pakliže se vydáme v čase zpět do podzimních dní roku 1918, spatříme vzrušující události, které se odehrávají v dechberoucím tempu. V té době Češi a Slováci doslova píší světové dějiny: Tomáš G. Masaryk ve Washingtonu, Edvard Beneš v Paříži, František Staněk ve Vídni a zástup politiků a aktivistů v Praze. Masaryk dobře vycítil, že světová politika se mění a o budoucnosti Evropy se rozhodne ve Washingtonu. Proto zde vytvářel síť spojenců mezi novináři, diplomaty a politiky, s jejichž pomocí se dostal až k prezidentu Woodrowu Wilsonovi.

Bez přehánění lze říci, že jako geniální stratég rozehrál hru, kdy byl pokaždé o krok napřed před vyslanci Rakouska-Uherska, takže ti naráželi na Masarykem…