Prozaická tvorba Magdalény Platzové (1972) neuhýbá před problémy doby, reflektuje stav civilizace a postavení jedince v ní. Její hrdinové mají kořeny v českých zemích a dějinách, ale jsou konfrontováni s obecnějšími, nadnárodními souvislostmi. Je to dáno téměř jistě tím, že Platzová řadu z polistopadových let prožila mimo vlast v západních zemích, kde buď studovala, přednášela, nebo žila s rodinou – z Česka odjela kvůli manželově práci.
Ostatně datace jejího nového románu Druhá strana ticha tomu napovídá; na konci stojí: „Lyon, 2014–2017“. Do tohoto města je rovněž situována převážná část knihy, byť text Lyon výslovně nejmenuje. Zůstalo jen počáteční L. – přitom názvy čtvrtí či míst odpovídají skutečnému půlmilionovému městu ve středovýchodní Francii. Autorka nejspíš chtěla posílit právě dojem širší, na místu ne zcela odvislé platnosti jevů a tématu.
Přehozené role
Ve své předposlední knize, před pěti roky publikované próze Anarchista (poznámky k románu), Platzová „vypravila“ hlavního hrdinu, českého historika Jana, do New Yorku. Díky stipendiu tam sbíral materiály o ruském anarchistovi Andreji B. Ten se v USA ne-
úspěšně pokusil zabít podnikatele, sběratele a filantropa Johna C. Kolmana. Po mnohaletém žaláři byl Andrej B. roku 1919 deportován do Ruska. Figura anarchisty fascinovala Janova předčasně zesnulého přítele Josefa. Historik v Americe doplňoval obraz, který Josef načrtl v poznámkách, jež zřejmě měly sloužit coby podklad k jeho románu…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
