Technoparty svatého Víta

Byl slunečný den uprostřed léta roku 1518 a Frau Troffea si vyšla ven do ulic Štrasburku. Nehrála hudba, ale žena začala uprostřed jedné z rovných městských ulic znenadání tančit. Tančila do večera, protančila celou noc a druhý den pokračovala dál. A postupně se k ní přidávali další měšťané. Do konce týdne jich byly desítky a po měsíci jich ve Štrasburku tančily čtyři stovky.

Taková středověká spontánní technoparty, dalo by se říct. Podivuhodná událost, od níž právě uplynulo půl tisíciletí, ovšem do historie vstoupila záhadnějším způsobem. Její účastníci totiž nedokázali s tancem přestat. Tančili proti své vůli, cosi je strhlo k pohybu a třeštění, až po pár dnech začali v nemalých počtech umírat následkem dehydratace a vyčerpání.

Přehřátá krev

Taneční mor, jak se spontánně propuknuvším pohybovým orgiím říká, zachvacoval středověká města opakovaně. První případ zaznamenávají kroniky německého Kölbigku o Vánocích roku 1021. Scénář býval vždy podobný. Kdosi se na ulici pustil do tance, lidé se přidávali a za chvíli jich už tančila spousta. Freneticky se kývali, vykřikovali cosi v transu, podle dobových záznamů projevovali známky šílenství, občas uprostřed davu souložili. V Maastrichtu se v polovině 13. století pod tanečníky propadl most a většina z nich se utopila.

Štrasburský případ tuhle zvláštní éru uzavíral – byl poslední a také nejpočetnější. Způsobili to nejspíš radní, kteří spravovali město. Po poradě s lékaři totiž poněkud nesmyslně usoudili, že za…