Vaše dítě lže, radujte se
Podvádění v útlém věku nesvědčí o chabé morálce, ale o inteligenci
Určitě to znáte. Vaše ratolest sveřepě tvrdí, že pytlík hašlerek ukrytý ve spíži rozhodně nesnědla. Letmá kontrola ovšem odhaluje tmavý jazyk, ulepené prsty a papírky od bonbonů nastrkané pod polštář. Nasazujete přísný rodičovský tón, vysvětlujete, že kdo lže, ten krade a takoví někdy končí ve vězení. Nebohé mládě se třese hrůzou, přiznává se a se slzami v očích slibuje, že nic podobného už neudělá. Hned druhý den však k vašemu roztrpčení vypátrá, spořádá a zapře druhý pytlík.
Pokud vás dětské podvádění znepokojuje, máme pro vás dobrou zprávu. V určitém věku je právě lhaní známkou toho, že příroda vašeho potomka obdařila výbornou inteligencí. Jeho cesta vede spíše na univerzitu než za mříže.
Prolhaní a úspěšní
Každá kultura lhaní z dobrých důvodů zapovídá, což se v éře fake news rozhodně nevyplatí relativizovat. Výchova je klíčem k pravdomluvnosti, ne nadarmo dětem vyprávíme pohádky, v nichž se lhaní nevyplácí. Faktem ovšem je, že právě ve vztahu k malým dětem je třeba vnímat fenomén „alternativních pohledů na skutečnost“ v jiných kategoriích.
Zásadní krok k tomuto poznání učinily už v osmdesátých letech pokusy psychologa Michaela Lewise. Výzkumník postupně pracoval se stovkami dětí různého věku, které nechal chvilku samotné v místnosti s příkazem, ať se nedívají na schovanou hračku. Zjistil zajímavý trend. Zatímco mladší děti – dvouleté – byly náchylnější příkaz porušit (podívala se drtivá většina), jen menší část z nich (zhruba třetina) pak profesorovi…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu