Hlavně ať nepřijde vlna
S nejznámějším evropským režisérem a držitelem Oscara Michaelem Hanekem o podezřelém úspěchu, rakouském mistrovství v zametání věcí pod koberec, režisérské pubertě a o tom, proč nechodí na fotbal.
Proč jste si ke schůzce vybral právě tuhle kavárnu?
Protože v tomhle domě bydlím. Stačí sejít tři patra.
Žijete ve Vídni, ale narodil jste se v Bavorsku…
To byla čirá náhoda. Bylo to za války. Mamka a otec byli členy hereckého souboru. Hráli zrovna v lázních Bad Gastein pro vojáky, kteří byli doma na dovolence, a nejbližší porodnice byla v Mnichově. To bylo vše. Čirá náhoda.
Vyrůstal jste u své tety na rakouském maloměstě. Jaké bylo dětství protestanta v katolickém, maloměstském prostředí?
Vyrůstal jsem ve Vídeňském Novém Městě, panovala tam provinční morálka. Jako evangelík jsem se mohl vyhnout hodinám náboženství. Bylo to pro mě výhodné, protože jsem to necítil jako konflikt, ale spíš privilegium. Byl jsem na škole ojedinělý. Žádný problém.
Z české perspektivy je Rakousko často spojované jak s upjatým pořádkem, tak se skrytou perverzitou…
…to druhé je české dědictví (směje se)…
…doufám, že ne. Nemáme bílé pelargonie za oknem a ve sklepě něco temného, spíš zavařeniny.
Temné sklepy mají všechny národy. Je to trochu klišé, že všichni Rakušané jsou perverzní. Jsme národnostní směs: Maďaři, Češi, trochu Italové. Umělecky napínavá směs.
Zdá se, že pro rakouskou kulturu je typická potřeba kálet do vlastního hnízda. Elfriede Jelinek, Thomas Bernhard,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
