Citrony severu

Regionální odrůdy ovocných stromů, které se mnohdy rozšířily z Česka za hranice do celého světa, vypovídají nejen o schopnostech zdejších sadařů a pěstitelů, ale také o historii. Platí to i pro Moravský sladkoplodý jeřáb, před 200 lety objevený a vyšlechtěný v drsném kraji Jeseníků. O jeho návrat do krajiny se snaží spolek Eberesche, jehož spoluzakladatelkou je archivářka Bohumila Tinzová.

Jak byl sladkoplodý semenáč jeřábu objeven?

Tahle historie je zmapována díky propagátorovi této odrůdy jeřábu Franzi Kraetzlovi, který byl lichtenštejnským lesníkem na panství Branná, pod nějž spadaly obce Ostružná a Petříkov. Ve své monografii Die süße Eberesche z roku 1890 popisuje, jak někdy kolem roku 1810 pasáčci krav a ovcí objevili, že plody jednoho z ptačích, tedy planých jeřábů, který rostl na návrší na poli za selským dvorem č. p. 38 v Ostružné, jsou sladší než z ostatních stromů.

A pak přišlo šlechtění…

Ano. Objev zaujal Christofa Harmuta ze sousední usedlosti v Ostružné, tehdy Spornhau, a roubováním začal se šlechtěním. Nutno podotknout, že němečtí hospodáři byli schopnými sadaři – a to i v jesenických vlhkých horských a podhorských oblastech, se sněhem ležícím mnohdy od září do jarních měsíců, kde se ovocným stromům nedařilo. Šlechtitelské úsilí Harmuta a jeho syna tak položilo základ Moravskému sladkoplodému jeřábu. Jsou doklady o tom, že už v osmdesátých letech 19. století…